Jan Jandourek: Výpočet hodnoty člověka

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leonardo da Vinci: Vitruviánský muž

V době dětství jsem ve starém časopise 100 + 1 zahraničních zajímavostí našel malý článek, kolik různých věcí by se dalo vyrobit z člověka, kdyby se to vzalo podle jeho chemického složení.

Už si z toho pamatuji jen tolik, že fosforu by to bylo na několik zápalek.

Teď se ale na stránkách BBC objevila jakási kalkulačka, kam zadáte věk, pohlaví, výšku a váhu a dostanete ty údaje přesně. Tedy materialistické údaje. Kdo by odolal?

Jsem tedy nyní bohatší o nějaké informace ohledně mého sebepoznání. Tak například jsem tvořen z 61 procent vodíkem, 23 procent kyslíkem a 10 procent uhlíkem. Pak už ty podíly klesají. O zlatu tam nic není, to bude nejspíše v položce ostatní. Fosforu mám v sobě půl kilogramu, což mi přijde jako materiál na víc než několik zápalek, jak jsem se v dětství dočetl. Třeba záleží na výrobním postupu.

Prvky se dají přepočítat na peníze, takže podle momentálního kursu bych měl hodnotu 1839 dolarů. Je to lepší než nic. Nejdražší položkou je ovšem v poměru cena a váha kyslík a ten bych asi nikde neprodal, protože ho zatím mají lidé dost.

Pořád to ale ještě není špatné. V našich končinách sice necelé dva tisíce dolarů není moc peněz, ale kdybych se přesunul do chudších částí planety, což jsou skoro všechny, mohl si hned sám sebe víc cenit.

Jenže to ještě není všechno. Jisté rozčarování nastane, když dojde na software. Data uložená v mých DNA prý jsou 800 megabajtů. Takže by nebyl takový problém můj kód nahrát na flešku a někam přenést. Raději nedomýšlet, co by se všechno mohlo dít.

Poslední ranou je konstatování, že kdyby se prý všechny atomy mého těla stlačily na sebe, byl bych velký jako červená krvinka. Jsem celkem zvyklý, že nejsem moc velký. Ale není třeba o tom dlouho meditovat, aby mi došlo, že jsem v podstatě tvořen především prázdným prostorem. Útěchou budiž, že nejen já, ale i ostatní a nejen ostatní, ale všechno.

To jsme to s tím materialismem teda dopracovali. Nemůžeme se divit, že se nakonec lidé zase obrací k různým duchovním cestám. Věda je k tomu sice nenutí, ale dává jim k tomu materiálu k úvaze dost. V tomto případě vlastně slovo materiál myslíme doslova. 

Je ve všech těch číslech ale obsažena i dobrá zpráva. Ten prázdný prostor řídce vyplněný prvky nepříliš vysoké tržní hodnoty si uvědomuje sám sebe a dokonce i myslí a jedná. To je na lidském poznání i dnes skvělé, že nás pořád učí žasnout a rozhodně to není žádná nuda.