Jan Jandourek: Inteligence víc umělá než inteligentní
Žijeme v době, kdy se snažíme řešit problémy, které by dříve vůbec nemohly vzniknout. Příkladem mohou být fyzické a psychické potíže, které lidé mají, když se letadly rychle pohybují mezi různými časovými pásmy tam a zpět. Kdo chodil pěšky, tak něčím takovým samozřejmě trpět nemusel. Námořníci Kryštofa Kolumba se mohli utopit nebo dostat kurděje, ale přenastavovat přesýpací nebo sluneční hodiny skutečně nemuseli.
Jeden z triumfů moderní doby je umělá inteligence. Obavy vzbuzuje to spojení těchto dvou slov. Nakolik budou procesy inteligentní, když budou umělé. Možná nám brzo umožní, že nebudeme muset řídit vlastní auto a plánovat nákup a úklid a ještě víc. Třeba vynaleznou nové léky.
Tyto technologie, které snad ulehčí každodenní život, mají ovšem i druhou stránku. Mohou sloužit k tomu někoho o život připravit. Elektronické rozeznávání obličeje může pomoci odemknout mobil nebo vypátrat nebezpečného pachatele na mezinárodním letišti. Stejně tak ale ve spojení se zbraní může vyhledávat nepřítele a zabít ho.
Jak pozná, že je to nepřítel? Podle údajů, které se přístroji sdělí předem. To může do budoucna změnit způsob, jakým se vedou války. Umělá inteligence má zabíjecím strojům umožnit, aby mohly jednat autonomně bez toho, že by byla nutná stála přítomnost člověka.
Čtěte také
Profesor Stewart Russell, který se ve Spojených státech podílel na vývoji umělé inteligence, nevidí nebezpečí ani tak v ozbrojených robotech, kteří by se podobali postavám z hororových filmů. Líčí třeba malé drony, které ponesou určité množství výbušniny a vypustí se jako oblak hmyzu z letadla.
Pak si začnou hledat cíle. Představme, si jak takové hejno robotického hmyzu zamíří k davu lidí, oddílu vojáků nebo do učebny na univerzitě. Čím více jich vyrobíte, tím bude každý exemplář levnější. Když to nakonec vezmete všechno kolem a kolem, kolik stojí investice do jednoho člověka od narození až po okamžik, kdy ho vycvičeného a vybaveného všemi znalostmi necháte padnout na bojišti, tak se to z ekonomického hlediska nejspíš vyplatí.
Takové zbraně, na rozdíl od plošného bombardování nebo atomové bomby, nezničí věci a města, ale výlučně lidi. Nová moc vzbuzuje přinejmenším dvě otázky. Jak zapůsobí na mysl člověka, když neponese za krvavé akce osobní a bezprostřední odpovědnost?
Čtěte také
A jak se vyvarovat toho, že umělá inteligence by mohla být až příliš důsledná. Tragikomickou ukázkou by třeba mohlo být, kdyby dostala za úkol vyhledat a odstranit zdroj nějaké nebezpečné nákazy. Snad někdo neopomene vložit řádky, které stroji zabrání, pokud zdrojem nákazy budou lidé, nešťastníky na místě hned eliminovat.
Pokrok nezastavíme. Bude ovšem náročné muset zvládat nejen lidskou hloupost, ale i inteligenci strojů. Bereme si na sebe náročné úkoly.
Nejposlouchanější
-
Stefano Massini: Výklad snů. Jedna hra, sedm minipříběhů ze života Sigmunda Freuda
-
Karel Čapek: Bílá nemoc. Slavné protiválečné drama na obranu denně pošlapávané humanity
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
-
Jelena Mašínová: Motýlí smrt. Strhující milostná tragédie odvyprávěná v 18 telefonických rozhovorech
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka

