Jan Jandourek: Nebezpečné talenty

21. říjen 2019

Talenty se dají využít různým způsobem. Odpovídá to ostatně už samotnému pojmu talent.

Talent byl váhová a peněžní jednotka v římských dobách. Šlo o slušné množství kolem 30 kilogramů zlata nebo stříbra. Z toho je jasné, co přeneseně znamená, že někdo je talentovaný.

Čtěte také

Jeden takový talentovaný jedinec se objevil v japonském hlavním městě. Policie tam v půlce září zatkla prodavače Jusuka Tanigučiho, který ukradl údaje z kreditních karet u více než 1300 zákazníků. Na tom by nebylo samo o sobě nic zvláštního, pozoruhodné bylo to provedení. Taniguči měl totiž fotografickou paměť, a když u něj lidé platili kartou, muž si díky ní zapamatoval všechny údaje z karty a ty pak využil při vlastních nákupech. Nakonec ho chytili, protože objednané zboží si nechával posílat k sobě domů.

Je vidět, že talent ještě neznamená schopnost v jiných oblastech. Tanigučimu nejspíš chyběla schopnost trochu strategicky myslet. Jinak by vymyslel něco chytřejšího.

Zajímavé je, že ačkoliv byl tento typ paměti popsán už na počátku 20. století, existují pochybnosti, jestli skutečně existuje. Příčinou je nejspíš to, že takových jedinců se vyskytuje velmi málo.

Čtěte také

Jenže dnes víme přinejmenším o jednom, který takovou schopnost měl a teď z toho bude mít problémy. Tím hlavním je, že ji použil nemorálně. Když má někdo mimořádné nadání, které je zajímavé pro publikum, mohl třeba s trochou snahy nehmotný talent proměnit v ten hmotný starořímského typu.

Jenže jak? Pomáhat policii při nějakém sledování? Na to mají dnes strážci zákona nesčetně kamer, které vidí i v noci a pamatují si víc. Vystupovat v cirkuse? To může být pro někoho ponižující. Vysávat cizí konta ponižující není, to je jenom zločin. Využít schopnost při nějaké hazardní hře? To už vyžaduje přinejmenším nalezení a nastudování takové hry.

Trochu to připomíná čínskou historku o muži, který se dlouhé roky učil bojovat s draky, aby nakonec zjistil, že mu takové umění k ničemu není.

Konec konců nás může těšit, že netřeba litovat, že nemáme mimořádné schopnosti. Mimořádné je něco vydupat z vlastní obyčejnosti a průměru. Třeba se tím někdo hned neproslaví, ale zase ho aspoň nezavřou.

autor: Jan Jandourek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.