Jan Hanč: Svědomí/Svoboda/Umění. Z pozůstalosti výjimečného básníka, překladatele a prozaika
Zápisy, možnost slovy komentovat a uchopovat svět kolem sebe, byly pro básníka, překladatele a prozaika Jana Hanče projevem opravdového života, způsobem, jak žít podle vlastních představ v době, kterou vnímal jako bytostně cizí, nepřátelskou, bez pravdy a Boha. Tři texty z jeho pozůstalosti si poslechněte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Básník, autor deníkových záznamů, prozaik a překladatel Jan Hanč se narodil 30. května 1916 v Plzni. Ze sekundy pražského reálného gymnázia přestoupil na měšťanskou školu a po jejím dokončení v roce 1932 maturoval na dvouleté obchodní škole v Karlíně. Byl zaměstnán ve firmě svého otčíma Pragofruct, zabývající se dovozem ovoce. Od 1948 pracoval jako plánovač v ČKD Praha.
Celý život se věnoval lehké atletice, zprvu aktivně, později jako trenér. Od roku 1934 přispíval zprávami, články a fejetony o sportu a sportovním životě do časopisu Atlet. Během války navázal kontakt s výtvarníky a literáty ze Skupiny 42. Po roce 1945 publikoval v časopisech a ve výstavních katalozích.
Pozůstalost Jana Hanče obsahuje rukopisy poezie, prózy a třináct deníkových sešitů (z největší části pocházejících z posledních let autorova života). Úryvky byly publikovány v šedesátých letech v Tváři, Slovenských pohladoch, sborníku Podoby (1967) aj. Z němčiny přeložil Minutové romány Petra Altenberga (1958). Je spoluautorem knih o lehké atletice: Od startu k cíli (1962) o slavných osobnostech a Sprinty (1962, obě s M. Horčicem). Poslední léta života Jana Hanče byla poznamenána těžkou chorobou. Zemřel 19. července 1963 v Praze.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.