Jan Bělíček: Ženská literatura pod vlivem #MeToo

17. září 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Americká spisovatelka Kristen Roupenian

Když Kristen Roupenian v prosinci roku 2017 zveřejnila svou povídku Milovník koček ve slavném americkém časopise New Yorker, rozhodně nečekala, že se jí radikálně změní život.

Nedávno předtím dokončila studium tvůrčího psaní na univerzitě v Michiganu a krom několika časopisecky publikovaných povídek za sebou neměla téměř nic. Žádná vydaná kniha, sbírka básní ani povídek, žádná divadelní hra nebo filmový scénář. Prostě nic.

Čtěte také

Milovníka koček si v New Yorkeru během necelého měsíce přečetli přes čtyři miliony čtenářů a stal se druhým nejčtenějším článkem tohoto časopisu v roce 2017 vůbec. Přeskočila ho jen obsáhlá reportáž novináře Ronana Farrowa o sexuálních skandálech filmového producenta Harveyho Weinsteina, které odstartovaly celosvětové hnutí #MeToo.

Úspěch povídky, který nemá v literatuře příliš obdoby, vynesl tehdy v podstatě neznámé autorce více než milionovou zálohu – samozřejmě v dolarech – od nakladatelství Simon & Schuster na sepsání dvou beletristických knih. Stanice HBO navíc okamžitě odkoupila práva na televizní adaptaci jejích nových povídek.

Díky nakladatelství Host se s nimi nyní může seznámit i český čtenář. Začátkem září totiž její literární debut „Ty víš, že to chceš“ vydalo v překladu Terezy Markové Vláškové. A přestože tato kniha jako celek za reputací slavné povídky spíše pokulhává, její expresní překlad – originál vyšel letos v lednu – české čtenáře rychle informuje o nejnovějších pohybech na světovém literárním poli.

Čtěte také

Bez #MeToo, skandálů Harveyho Weinsteina a dalších okolností z přelomu let 2017 a 2018 by se zřejmě Milovník koček nikdy takovou senzací nestal. Celá řada čtenářů povídku navíc ani nečetla jako beletristický text. Domnívali se, že se jedná o jakousi stylizovanou vzpomínku na jednu trapnou epizodu ze vztahu mezi dvacetiletou vysokoškolskou studentkou a o patnáct let starším mužem.

Její kouzlo spočívá především v tom, jak zcela obyčejná je a jak dokonale zachycuje různé neočekávané okolnosti, které hrají roli při seznamování dvou neznámých lidí. Jako bonus pak přináší groteskní popis toho, jak příšerně může dopadnout první společná noc začínajících milenců.

V souvislosti s často mizernými debatami o současném feminismu a #MeToo je navíc zajímavé, že povídka rozhodně nezapadá do schémat, které si o těchto fenoménech vytvářejí jejich odpůrci. Studentka Margot zde rozhodně není v roli oběti chlípného třicátníka Roberta, pro společný sex u něj doma se rozhodla dobrovolně, nikoliv pod nátlakem a celý příběh můžeme dokonce chápat i jako protipól příběhů sexuálního zneužívání ze strany prominentního filmového producenta Weinsteina. A pokud není přímo jejich protipólem, minimálně celou problematiku rozšiřuje o nové dimenze.

Čtěte také

Jenomže když se podíváme na další literární díla z posledních let, která mají silně feministická sdělení, zjistíme, že do konzervativních stereotypů o feminismu se nevejde skoro žádné. Vezměme si třeba neapolskou ságu Geniální přítelkyně italské spisovatelky Eleny Ferrante – ano, sice vyobrazuje silně machistické a konzervativní prostředí neapolské chudinské čtvrti, ale kritice neuniknou ani ženské postavy, a to včetně podivného přátelského vztahu dvou hlavních hrdinek Lily a Leny, který je plný lásky, podpory, ale také soupeření, žárlivosti a naschválů.

Stejně tak vynikající román Něžná píseň francouzské spisovatelky Leily Slimani pojednává o temných aspektech moderního mateřství a dynamiku celého děje uvádí do pohybu mnohovrstevnatý vztah mezi matkou dvou malých dětí a chůvou, která obě dítka nakonec zavraždí. O bestselleru Zmizelá Gillian Flynnové, v němž hraje hlavní roli manipulativní, vraždící manželka, ani nemluvě. Také Flynnová se k feminismu hrdě hlásí a mluví o tom, že i ženy mají v literatuře nárok na své temné, vypočítavé a zlé charaktery. Zlo totiž není výsadou mužů, jak se nám podle ní snaží kultura vštípit.

Podobných příkladů ze současné ženské literatury je skutečně celá řada a každý z nich představuje specifický příspěvek k feministickému myšlení. A přestože jsou tak odlišné, jedna věc je přece jen spojuje – žádný z nich ani zdaleka nepřipomíná slaměného panáka, kterého si ze současného feminismu vytvořili nejen čeští odpůrci takzvaného ženského hnutí.

autor: Jan Bělíček
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?