Jan Bělíček: Ženská literatura pod vlivem #MeToo

Nedávno předtím dokončila studium tvůrčího psaní na univerzitě v Michiganu a krom několika časopisecky publikovaných povídek za sebou neměla téměř nic. Žádná vydaná kniha, sbírka básní ani povídek, žádná divadelní hra nebo filmový scénář. Prostě nic.

Čtěte také

Jan Bělíček: Jak bude vypadat konzervatismus 21. století?

Milovníka koček si v New Yorkeru během necelého měsíce přečetli přes čtyři miliony čtenářů a stal se druhým nejčtenějším článkem tohoto časopisu v roce 2017 vůbec. Přeskočila ho jen obsáhlá reportáž novináře Ronana Farrowa o sexuálních skandálech filmového producenta Harveyho Weinsteina, které odstartovaly celosvětové hnutí #MeToo.

Úspěch povídky, který nemá v literatuře příliš obdoby, vynesl tehdy v podstatě neznámé autorce více než milionovou zálohu – samozřejmě v dolarech – od nakladatelství Simon & Schuster na sepsání dvou beletristických knih. Stanice HBO navíc okamžitě odkoupila práva na televizní adaptaci jejích nových povídek.

Díky nakladatelství Host se s nimi nyní může seznámit i český čtenář. Začátkem září totiž její literární debut „Ty víš, že to chceš“ vydalo v překladu Terezy Markové Vláškové. A přestože tato kniha jako celek za reputací slavné povídky spíše pokulhává, její expresní překlad – originál vyšel letos v lednu – české čtenáře rychle informuje o nejnovějších pohybech na světovém literárním poli.

Čtěte také

Jan Bělíček: Černobyl jako ukradené trauma

Bez #MeToo, skandálů Harveyho Weinsteina a dalších okolností z přelomu let 2017 a 2018 by se zřejmě Milovník koček nikdy takovou senzací nestal. Celá řada čtenářů povídku navíc ani nečetla jako beletristický text. Domnívali se, že se jedná o jakousi stylizovanou vzpomínku na jednu trapnou epizodu ze vztahu mezi dvacetiletou vysokoškolskou studentkou a o patnáct let starším mužem.

Její kouzlo spočívá především v tom, jak zcela obyčejná je a jak dokonale zachycuje různé neočekávané okolnosti, které hrají roli při seznamování dvou neznámých lidí. Jako bonus pak přináší groteskní popis toho, jak příšerně může dopadnout první společná noc začínajících milenců.

V souvislosti s často mizernými debatami o současném feminismu a #MeToo je navíc zajímavé, že povídka rozhodně nezapadá do schémat, které si o těchto fenoménech vytvářejí jejich odpůrci. Studentka Margot zde rozhodně není v roli oběti chlípného třicátníka Roberta, pro společný sex u něj doma se rozhodla dobrovolně, nikoliv pod nátlakem a celý příběh můžeme dokonce chápat i jako protipól příběhů sexuálního zneužívání ze strany prominentního filmového producenta Weinsteina. A pokud není přímo jejich protipólem, minimálně celou problematiku rozšiřuje o nové dimenze.

Čtěte také

Jan Bělíček: Hra o trůny jako metafora naší současnosti

Jenomže když se podíváme na další literární díla z posledních let, která mají silně feministická sdělení, zjistíme, že do konzervativních stereotypů o feminismu se nevejde skoro žádné. Vezměme si třeba neapolskou ságu Geniální přítelkyně italské spisovatelky Eleny Ferrante – ano, sice vyobrazuje silně machistické a konzervativní prostředí neapolské chudinské čtvrti, ale kritice neuniknou ani ženské postavy, a to včetně podivného přátelského vztahu dvou hlavních hrdinek Lily a Leny, který je plný lásky, podpory, ale také soupeření, žárlivosti a naschválů.

Stejně tak vynikající román Něžná píseň francouzské spisovatelky Leily Slimani pojednává o temných aspektech moderního mateřství a dynamiku celého děje uvádí do pohybu mnohovrstevnatý vztah mezi matkou dvou malých dětí a chůvou, která obě dítka nakonec zavraždí. O bestselleru Zmizelá Gillian Flynnové, v němž hraje hlavní roli manipulativní, vraždící manželka, ani nemluvě. Také Flynnová se k feminismu hrdě hlásí a mluví o tom, že i ženy mají v literatuře nárok na své temné, vypočítavé a zlé charaktery. Zlo totiž není výsadou mužů, jak se nám podle ní snaží kultura vštípit.

Podobných příkladů ze současné ženské literatury je skutečně celá řada a každý z nich představuje specifický příspěvek k feministickému myšlení. A přestože jsou tak odlišné, jedna věc je přece jen spojuje – žádný z nich ani zdaleka nepřipomíná slaměného panáka, kterého si ze současného feminismu vytvořili nejen čeští odpůrci takzvaného ženského hnutí.