Jan Bělíček: Jak bude vypadat konzervatismus 21. století?

20. červen 2019

Britské volby do evropského parlamentu naznačily, že politickou scénu na ostrovech nejspíš čeká velké zemětřesení.

Referendum o vystoupení z Evropské unie a následné nedůstojné vyjednávání Theresy Mayové o brexitu ukázalo, že se politický systém dvou hlavních vládnoucích stran – konzervativců a labouristů – pomalu rozpadá. Zcela ostudně dopadli především konzervativci premiérky Mayové a v Británii teď probíhá plamenná diskuze o možnostech konzervativní politiky ve 21. století.

Jan Bělíček: Černobyl jako ukradené trauma

Černobyl

Narodil jsem se necelého půl roku poté, co explodoval reaktor čtvrtého bloku jaderné elektrárny Černobyl.

„Co o nás, konzervativcích, vypovídá, když je naší jedinou nadějí, kterou vkládáme do nastupující generace voličů to, že nepůjdou k volbám,“ prohlásil například konzervativní politik a někdejší poradce Davida Camerona Andrew Cooper.

Narážel tak na strategii britských a amerických konzervativních stran měnit volební zákony tak, aby k volbám dorazil co nejmenší počet voličů, kteří s nimi nesouhlasí. Z konzervativních sil se v posledních letech staly v podstatě politické strany pro střední a starší generaci a mezi mladšími voliči získávají sympatie spíše strany liberální, levicové a zelené.

Jak ale ukazují právě britské eurovolební výsledky, ani přízeň starší generace nemusí mít konzervativní strana navěky. Z velké  části se totiž nespokojení voliči přesouvají k antisystémovým, pravicově-populistickým stranám, o čemž svědčí vítězství Brexit Party Nigela Farage, ale i Marine Le Penové ve Francii.

Jan Bělíček: Hra o trůny jako metafora naší současnosti

Závěrečná řada seriálu Hra o trůny odstartovala v celosvětové premiéře 15. dubna

Právě začala poslední série nejúspěšnějšího seriálu všech dob, Hry o trůny.

Antisystémové, krajně pravicové strany samozřejmě odmítají migraci, feminismus, liberalizaci sexuálních, rodinných i společenských vztahů a v tomto ohledu se od konzervativních stran nemusí zase tolik lišit. Mnohem větší důraz však kladou na sociální otázky, odmítají volný trh a globalizaci, proti nimž naopak staví protekcionismus a ochranu národních zájmů.

To, že téma úpadku konzervativní pravice visí ve vzduchu, ostatně dokládají i dvě literární díla z poslední doby. „Mí protějšci se nebili za své zájmy ani za zájmy, které měli normálně bránit, věřit tomu by byla mýlka: bili se za ideje; celé roky jsem byl konfrontován s lidmi, kteří byli připraveni umřít za svobodný obchod,“ říká zaměstnanec francouzského ministerstva zemědělství a vypravěč románu Serotonin francouzského spisovatele Michela Houellebecqa.

Houellebecqova kniha – jak už to u tohoto autora bývá – se cynicky, se zlým humorem věnuje sociálním a sexuálním frustracím zajištěných mužů střední generace. Tentokrát k tomu ale kontroverzní Francouz přidává i notnou porci kritiky současného systému, který v jeho očích vytváří velké sociální rozdíly mezi městskými centry a opomíjenou periferií.

Jan Bělíček: Na mrtvé planetě už si knižní novinky nikdo nepřečte

Demonstrace studentů za důslednější boj proti klimatické změně

Nedávno zažila Česká republika největší environmentální protest ve svých novodobých dějinách. Tisíce českých středoškoláků vyšly do ulic, aby se zapojily do celosvětové akce Fridays for Future, kterou před rokem uvedla do pohybu švédská studentka Greta Thunbergová. 

Většina kritiků navíc v jeho knize čte další z Houellebecqových naplněných proroctví – tentokrát se mu podařilo předpovědět sociální nepokoje, která na konci podzimu odstartovalo hnutí tzv. žlutých vest sestávající z velké míry právě z obyvatelů francouzských regionů.

Michel Houellebecq ovšem stále zůstává pouze u cynické analýzy. O kus dál se ve svém novém románu pokusil vykročit spisovatel David Zábranský. Jeho román Logoz aneb Robert Holm, marketér dánský je prvním českým, uceleným pokusem o konzervativní kritiku současného kapitalismu. Na rozdíl třeba od Michela Houellebecqa navíc v jeho knize hraje zásadní roli také blížící se klimatická katastrofa. Tu autor chápe jako důsledek extrémní nadvýroby a konzumního způsobu života.

Je zvláštní, že promýšlení nových podob konzervatismu se dnes uskutečňuje právě na kulturním poli, které jsme si za posledních takřka 30 let navykli vnímat jako prostor okupovaný liberálními a kulturně levicovými myšlenkami. Zatímco tradiční konzervativní strany čím dál více připomínají myšlenkové skanzeny minulosti a přicházejí o velkou část svých voličů, konzervativnímu myšlení teď dodala hned dvě ideové injekce právě literatura, od níž by to ještě nedávno asi málokdo čekal.

autor: Jan Bělíček
Spustit audio