Jak vypadá nejkrásnější střecha světa? Adam Štěch ukazuje vrcholné dílo João Artacha Jurada nazvané Edifício Bretagne
Dekorativní modernismus Brazilce João Artacha Jurada byl vždy na okraji architektonické scény. Považovali ho za manýrismus a kýč. Až dnes se jeho tvorba konečně dostává do popředí a ukazuje tak jinou stránku brazilského poválečného modernismu v São Paulu.
João Artacho Jurado postavil v padesátých letech v São Paulu řadu bohatě zdobených bytových domů. Ačkoli nebyl svým vzděláním architektem, Jurado byl velmi talentovaným podnikatelem, který vlastnil stavební společnost. Zároveň se tak stal designérem svých vlastních projektů, bez výjimky velkorysých bytových domů, ve kterých vytvořil novou typologii moderního městského bydlení pro vyšší střední třídu. Stylově interpretoval ve svých návrzích modernistickou brazilskou architekturu a proměňoval jí do eklektických forem kombinujících modernu, tradici a obecný vkus.
Většinu Juradových budov najdete ve čtvrti Higienópolis, která se od čtyřicátých do šedesátých let minulého století proslavila právě jako hřiště pro brazilské architekty. Ve srovnání se sousedním centrem města jsou relativně klidné ulice Higienópolis lemovány několik desítek pater vysokými obytnými věžáky. Téměř každý z nich byl navržen některým z renomovaných tvůrců, kteří zde působili, například Franzem Heepem, Vilanovou Artigasem, Mariou Bardelli anebo právě Juradem.
Jurado používal při svých návrzích velké množství dekoru a ornamentálních prvků. Jeho obytné věžáky mají vždy společné velkorysé vstupní prostory, které fungují také jako místo pro setkávání a kulturní vyžití rezidentů. V tomto smyslu je jeho vrcholným dílem Edifício Bretagne, bezesporu jeden z nejkrásnějších Juradových projektů. Tato velká rezidence ve tvaru písmene L skrývá působivé veřejné prostory, včetně přízemní chodby s vestavěnými dekorativními panely, organicky tvarovaným osvětlením, nábytkovými solitéry navrženými samotným architektem a především celkovým rokokovým charakter interiérů s jemnými barevnými odstíny.
Nejzajímavější částí budovy je však pobytová střecha, kde se rezidentům naskýtá výhled na betonovou džungli města a zároveň bezpečný a klidný úkryt před jejími nástrahami. Mozaikou pokryté pavilony a dramatické pilíře ve tvaru písmene V podpírají kontinuální arabeskovitě zakroucenou střechu s kruhovými otvory. To vytváří komplexní obytnou krajinu. Renomovaný britský časopis Wallpaper popsal ve svém článku toto místa jako nejkrásnější střechu na světě.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Raymond Chandler: Španělská krev. Detektivní případ rafinovaného využití vraždy pro politické účely
-
Karel Tůma: Jak se chytají ženy, Komedie s vánočním stromkem. Dvě humoristické vánoční povídky
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Jana Knitlová: Soukromá derniéra. Příběh dvou herců na útěku z nacistického Německa
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
