Luxusní palác průmyslového věku. Adam Štěch představuje rozlehlou rezidenci kontroverzního architekta Jozefa de Bruyckera

12. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vila De Ooievaar v Ostende, architekt Jozef de Bruycker, 1935

Belgické přímořské město Ostende není jen příhodným letoviskem, ve kterém se na pláži nostalgicky posadíte do klasických dřevěných kabinek anebo zavzpomínáte na časy, kdy tu trávil čas slavný americký zpěvák Marvin Gay. Bohaté architektonické dědictví města charakterizuje jeden z nejpůsobivějších příkladů belgické moderny: Vila De Ooievaar.

Před tím než jsem se vydal do belgického Ostende, seznámil jsem se se současnou belgickou výtvarnou umělkyní Lucy Mckenzie. Nabídla mi, že si mohu prohlédnou její vlastní dům, jejž nedávno koupila a snaží se ho postupně rekonstruovat. Jedná se o tzv. De Ooievaar (Čapí dům), rozlehlou rezidenci, kterou si v polovině třicátých let objednal místní lékař pro svou vlastní rodinu o třinácti dětech. 

Vila De Ooievaar v Ostende, architekt Jozef de Bruycker, 1935

Dům postavil v roce 1935 místní architekt Jozef de Bruycker, který tak vytvořil vrcholné dílo své kariéry, během níž postavil celou řadu drobnějších moderních vil na celém belgickém pobřeží. Výsledkem je jedna z nejpůsobivějších funkcionalistických vil v Belgii, ve které modernismus uzpůsobil regionálnímu vkusu belgické katolické buržoazie. Racionalistická stavba z cihlového zdiva následuje dobové tendence dekorativního modernismu, jak ho ve své době koncipoval především francouzský architekt Robert Mallet-Stevens. Jeho nedaleká vila Cavrois v Croix na severu Francie je ostatně velmi podobná domu v Ostende. 

Vila De Ooievaar v Ostende, architekt Jozef de Bruycker, 1935

Bruycker vytvořil luxusní palác průmyslového věku. Geometrické formy, připomínající holandské hnutí De Stijl, jímž byl autor bezesporu ovlivněn, doplňují v interiéru výrazné barvy a vzorované dřevěné či mramorové povrchy. Bruycker si nelámal hlavu s konvencí a klidně propojil přísnou funkcionalistickou architekturu s figurálními vitrážovými okny s křesťanskými motivy. Interiér je dodnes zachován ve své originální podobě. I tak potřebuje velkou péči a velké finanční prostředky na to, aby byly všechny detaily a povrchy vráceny do svého původního lesku. O to se právě snaží Lucy McKenzie, kterou s renovací čeká velký kus práce.  

Interiér je doslova gejzírem výtvarných forem a na míru řešených prvků. V hlavní schodišťové hale nalezneme například vodní fontánu, koupelna v patře je zase kompletně obložena zelenými skleněnými deskami. Za nejpůsobivější interiérový prvek v domě považuji určitě systém kabinetů a skříněk, které Bruycker navrhl v hlavní ložnici, a rytmizoval bohatě členěnými a kolorovanými formami. Tento modernistický design mezi De Stijl a Art Decem překvapivě předjímá postmoderní estetiku hnutí Memphis a designu osmdesátých let. 

Vilu však obestírá ještě další příběh spojený s jejím architektem. Bruycker byl totiž členem belgické fašistické strany a kolaboroval s Němci. V roce 1942 zemřel a jeho archiv na konci války beze stopy zmizel. Jeho tvorba tak i nadále zůstává pod rouškou tajemství. 

autor: Adam Štěch
Spustit audio

Související