Jak se vyrovnat s historií? Skrz divadlo, vnímám ho jako doplněk publicistiky a dokumentu, říká režisér Šimon Dominik

21. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Šimon Dominik

Během studií na DAMU ho nadchla poetika dramatika Toma Stopparda, kterého pak také přeložil. Zajímají ho témata spojená s historií, má velké zkušenosti s regionálními divadelními scénami a rád poslouchá písničky Michala Prokopa. Hostem Michala Bureše byl ve Vizitce jeden z porotců letošního ročníku festivalu Prix Bohemia Radio Šimon Dominik.

Kromě divadelní režie studoval Šimon Dominik žurnalistiku, a tento obor dodnes vnímá jako zálohu. „Kladu si otázku, jestli se u divadla dá vydržet celý život. Je to psychicky a někdy i fyzicky náročná práce, vyžaduje neustálý přístup tvůrčích sil,“ konstatuje.

Čtěte také

Sám ovšem stále patří k mladší generaci, byť ve čtyřiceti letech má za sebou režijní práci v Chebu, Zlíně, Uherském Hradišti, Hradci Králové a samozřejmě v Praze. Po pěti letech opustil post uměleckého šéfa činohry v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde se s kolegy věnoval regionálním tématům – publikum našlo zalíbení v „architektonickému kabaretu“ SIALská trojčata, uveden tu byl také Vesnický román od Karolíny Světlé, která v kraji pod Ještědem pobývala, anebo Burian o slavném libereckém rodákovi Vlastovi Burianovi. „Základem regionálního divadla je pracovat s geniem loci, jsem přesvědčený, že reflektovat místní témata je pro takové divadlo klíčové. Ostatně s tím jsem do Liberce přišel,“ říká.

Nebýt ponořený jen ve světě divadla

V současné době chystá v Divadle na Vinohradech dramatizaci Miláčka od Guy de Maupassanta, mluvil ale také o tématech, která ho zajímají dlouhodobě, totiž tématech spojených s vyrovnáváním se s historií. V rozhovoru se detailněji rozpovídal o své první režii Doma u Hitlerů (Arnošt Goldflam) a také o politickém kabaretu Horáková, Gottwald podle knihy Karla Steigerwalda. „Ta témata se se mnou táhnou celou kariérou, je to vlastně doplněk k publicistickým a dokumentárním žánrům. Nepíšu knihy ani články, pokud chci vstoupit do veřejného prostoru, udělám to přes divadlo, které má možnost nabídnout zase jiné čtení,“ konstatuje. Zmíněná novinařina mu pak přeci jen pomáhá: dává mu rozhled, tematickou šíři a nedovolí mu pohroužit se zcela do divadelního světa.

Šimon Dominik pochází z překladatelské rodiny, jeho tatínek Pavel Dominik do češtiny převedl například knihy Vladimira Nabokova. Šimon v první polovině nultých let propadl poetice dramatika česko – britského dramatika Toma Stopparda, pro své absolventské představení na DAMU si přeložil hru Na flámu a na kontě má celkem tři stoppardovské překlady. Jak ve Vizitce podotkl, tohoto autora do rodiny přinesl on a v porovnání s otcem stále o jednoho Stopparda vede.

Spustit audio

Související