Jak se vyrovnat s historií? Skrz divadlo, vnímám ho jako doplněk publicistiky a dokumentu, říká režisér Šimon Dominik
Během studií na DAMU ho nadchla poetika dramatika Toma Stopparda, kterého pak také přeložil. Zajímají ho témata spojená s historií, má velké zkušenosti s regionálními divadelními scénami a rád poslouchá písničky Michala Prokopa. Hostem Michala Bureše byl ve Vizitce jeden z porotců letošního ročníku festivalu Prix Bohemia Radio Šimon Dominik.
Kromě divadelní režie studoval Šimon Dominik žurnalistiku, a tento obor dodnes vnímá jako zálohu. „Kladu si otázku, jestli se u divadla dá vydržet celý život. Je to psychicky a někdy i fyzicky náročná práce, vyžaduje neustálý přístup tvůrčích sil,“ konstatuje.
Čtěte také
Sám ovšem stále patří k mladší generaci, byť ve čtyřiceti letech má za sebou režijní práci v Chebu, Zlíně, Uherském Hradišti, Hradci Králové a samozřejmě v Praze. Po pěti letech opustil post uměleckého šéfa činohry v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde se s kolegy věnoval regionálním tématům – publikum našlo zalíbení v „architektonickému kabaretu“ SIALská trojčata, uveden tu byl také Vesnický román od Karolíny Světlé, která v kraji pod Ještědem pobývala, anebo Burian o slavném libereckém rodákovi Vlastovi Burianovi. „Základem regionálního divadla je pracovat s geniem loci, jsem přesvědčený, že reflektovat místní témata je pro takové divadlo klíčové. Ostatně s tím jsem do Liberce přišel,“ říká.
Nebýt ponořený jen ve světě divadla
V současné době chystá v Divadle na Vinohradech dramatizaci Miláčka od Guy de Maupassanta, mluvil ale také o tématech, která ho zajímají dlouhodobě, totiž tématech spojených s vyrovnáváním se s historií. V rozhovoru se detailněji rozpovídal o své první režii Doma u Hitlerů (Arnošt Goldflam) a také o politickém kabaretu Horáková, Gottwald podle knihy Karla Steigerwalda. „Ta témata se se mnou táhnou celou kariérou, je to vlastně doplněk k publicistickým a dokumentárním žánrům. Nepíšu knihy ani články, pokud chci vstoupit do veřejného prostoru, udělám to přes divadlo, které má možnost nabídnout zase jiné čtení,“ konstatuje. Zmíněná novinařina mu pak přeci jen pomáhá: dává mu rozhled, tematickou šíři a nedovolí mu pohroužit se zcela do divadelního světa.
Šimon Dominik pochází z překladatelské rodiny, jeho tatínek Pavel Dominik do češtiny převedl například knihy Vladimira Nabokova. Šimon v první polovině nultých let propadl poetice dramatika česko – britského dramatika Toma Stopparda, pro své absolventské představení na DAMU si přeložil hru Na flámu a na kontě má celkem tři stoppardovské překlady. Jak ve Vizitce podotkl, tohoto autora do rodiny přinesl on a v porovnání s otcem stále o jednoho Stopparda vede.
Související
-
Je silně vizuální a dokáže propojit vysoké a nízké, říká o barokním divadle režisér Petr Hašek
V zimě v Praze ve Vile Štvanice, v létě na „domovském“ Kuksu a dalších barokních památkách. Divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten s Petrem Haškem je na scéně 20 let.
-
Hlava-srdce-intuice. Kdybych všechno kontroloval, nikdy nepřerostu vlastní stín, říká režisér Jařab
„Literatura je pro mě zásadní východisko, sám se považuji primárně za autora a pak teprve za režiséra,“ řekl ve Vizitce pedagog a autor filmů i divadelních her David Jařab.
-
Režisérka Aminata Keita: Strach má mnoho podob a týká se všech. I proto je to pro mě divadelní téma
Poslední zrnko písku – generační výpověď o tom, co trápí dnešní dvacátníky. To je představení, které pod vedením režisérky Aminaty Keity zahrál soubor Činohra 16-20.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.