Hlava-srdce-intuice. Kdybych všechno kontroloval, nikdy nepřerostu vlastní stín, říká režisér David Jařab

4. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy David Jařab

„Literatura je pro mě zásadní východisko, sám se považuji primárně za autora a pak teprve za režiséra,“ řekl ve Vizitce pedagog a autor filmů i divadelních her David Jařab. Ve Vizitce mluvil s Michalem Burešem o tématech, která ho dlouhodobě zajímají, o vlivu surrealismu i o tom, odkud se v jeho filmu Hlava-ruce-srdce vzalo hejno kohoutů. 

V Divadle Na zábradlí se bude na konci října poprvé hrát představení s názvem Freudovo pozdní odpoledne, v němž se jeho autor David Jařab zabývá počátky psychoanalýzy. Sleduje momenty, kdy si Sigmund Freud uvědomil, že hysterické chování pacientů může mít kořeny v jejich komplikovaném dětství, ovlivněném zneužíváním ze strany rodinných příslušníků. V brněnské Huse na provázku pak Jařab zase chystá svébytnou adaptaci knihy Čerwuiš od cestovatele, etnografa a spisovatele Alberta Vojtěcha Friče (1882 – 1944). 

David Jařab: autor, režisér a scénograf inscenace Lady Macbeth z Újezdu

Zatímco první představení reflektuje jedno z témat, která Jařaba aktuálně zajímají, projekt pro Brno vyplývá z jeho záliby v četbě a v práci s texty s nadčasovým potenciálem. „Literatura je pro mě zásadní východisko, sám se považuji primárně za autora, pak teprve za režiséra, říká. „V poslední dekádě mám ale strašně málo času číst plošně. Většinou rovnou hledám knihu, kterou bych mohl adaptovat pro divadlo nebo film.“ Takový potenciál mají třeba texty s jedinečnou atmosférou anebo specifickými vazbami mezi postavami. „Zajímají mě postavy, které se dostávají do myšlenkového znovuzrození. Důležitý moment pro mě přichází, když čtu věci například z přelomu 19. a 20. století a nacházím v nich myšlenky, které dnes dostávají úplně jiný rozměr.

Tajemství babiččiných slepic 

David Jařab se narodil v Hranicích na Moravě, dospívání ale strávil v Ostravě a studia v Brně na JAMU. Už při škole začal pracovat v HaDivadle. „Bylo to období, které brousilo můj divadelní jazyk. V divadle jsem našel spřízněné osoby a poprvé jsem se tam také začal zabývat surrealismem jakožto pojetím světa, řekl ve Vizitce. Jařabovým osobním programem se stalo téma proměn, střet nového se starým, vypjaté podoby tragické lásky a zároveň hledání humoru, který se opírá o černou, absurdní rovinu.

Z filmu Hlava-ruce-srdce, režie David Jařab

Surreálná podoba prožitků z dětství i zmíněné téma proměny pak výrazně ovlivnily i Jařabovy filmy. Film Vaterland – Lovecký deník z roku 2004 se odehrává v Sudetech na Rýmařovsku, kde má chalupu jeho otec a kam David Jařab jezdil pozorovat rozpad starého a vznik nového světa. „Vaterland odkazoval k řešení česko-německé otázky, já to ale pojal kvazi dobrodružným způsobem. Dá se v tom najít i třeba vztah bílých osadníků a indiánů, vysvětluje. Ve filmu Hlava-ruce-srdce (2010) zase použil motiv s obřím hejnem kohoutů, což odkazuje na reálné zážitky z návštěv u hlučínské babičky. Když zemřela, vnuk musel likvidovat hejno šedesáti slepic.

Ačkoliv během rozhovoru působí racionálním dojmem, při práci je pro Davida Jařaba zásadní kombinace vážné roviny, humoru a emocí. Analytika mu, jak říká, pomáhá udržet pohromadě příběh, klíčová je pro něj ovšem i intuice a spojování na první pohled neslučitelných situací. „Kdybych všechno kontroloval, nikdy nepřerostu vlastní stín. Mám ale pocit, že teď se mi to daří, že v sobě objevuji věci, které jsem dříve neznal. 

autoři: Michal Bureš , Hana Slívová
Spustit audio

Související