Vražedkyně, nebo oběť systému? Touha po lásce a svobodě vede Lady Macbeth z Újezdu až ke zločinu
„Zajímá mě rozporuplná žena, která něco chce, a možná na to má i právo, ale zároveň volí prostředky, které jsou na hraně, nebo za hranou,“ říká o inscenaci Lady Macbeth z Újezdu režisér David Jařab. Kriminální drama o vášni a touze po svobodě uvede v sobotu večer pražské Švandovo divadlo.
David Jařab adaptoval novelu ruského autora Nikolaje Leskova Lady Mackbeth Mcenského újezdu z roku 1865. Původní příběh je zasazený do doby nevolnické Rusi a vypráví o ženě, která prožívá nefungující manželství s mužem pocházejícím z vyšší sociální vrstvy. Jejich vztah nefunguje a ona marně touží po štěstí, vášni, lásce, naplnění a svobodě.
„Je to příběh silné ženské hrdinky. Připadá mi dnes velmi podstatné nastolovat otázky, co všemu tomu, v čem dnes žijeme, předcházelo,“ říká David Jařab a vysvětluje: „Základním tématem inscenace je právo na štěstí, svobodu a sebeurčení. Jenomže v 19. století existoval hlavně ve středostavovských vrstvách takový silný buržoazní model, který určoval, co žena smí a co nesmí. Do jisté míry byla majetkem svého muže. Šance na sebeurčení byla tedy dost snížená. Navíc vztah hlavní hrdinky je nefunkční a ona je v pasti. Nemůže mít děti, nežije sexuálním životem, je zavřená ve zlaté kleci a rozhodne se, že to nějak zlomí.“
Hlavní postava, Kateřina Hildebrantová v podání Natálie Řehořové, tedy překročí všechny konvence a pořídí si milence. A když se jejímu vtahu pokusí rodina zabránit, aby Kateřina o nově nabyté štěstí nepřišla, uchýlí se k násilí – k hrdelnímu zločinu. „Dilema a otázka tohoto příběhu je: máme ji soudit jako vražedkyni, nebo jako oběť systému. Je dobré dostávat lidi do situací, kdy jim možná nezbývá jiná volba?“ ptá se režisér, autor adaptace i scény David Jařab.
Součástí inscenace je živá hudba skladatele Jakuba Kudláče v podání smyčcového tria. Živá hudba je luxus, který si ne vždy může činoherní divadlo dovolit, říká David Jařab s tím, že ve Švandově divadla ta možnost byla, a proto ji rád využil. „Využili jsme dvě violy a violoncello, které nám vyhovují barvou toho tónu blízkého lidského hlasu a barvou své emoce. Přirozeněji lnou k tématu prozkoumávání prostoru lidské intimity,“ dodává David Jařab.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
