Je silně vizuální a dokáže propojit vysoké a nízké. I proto mě pořád inspiruje, říká o barokním divadle režisér Petr Hašek

Čtěte také

Římská Lukrecie zaparkovala v karavanu na parkovišti VILY Štvanice. Přináší vášeň pro nové baroko

O práci s barokními náměty režisér Petr Hašek často říká, že to není jízda na mrtvém koni. Historici sice baroko často ideologizují a mluví o něm jako o době temna, podle Haška se ale jedná o období kulturně nesmírně bohaté. „Líbí se mi ta obrovská vizualita, symbióza formy a obsahu a propojování vysokého a nízkého,“ vypočítává. Vyhovuje mu i tehdejší schopnost vystihnout úpadek morálky, což tematizuje i aktuální představení Římská Lukrécie hrané v otevřeném prostoru pod Hlávkovým mostem na pražské Štvanici.

Bytostně zainteresovaný herec

Na repertoáru Haškova souboru Geisslers Hofcomoedianten se jedná o první čistě zpívané představení. Pro herce to byla velká výzva, vysoká míra hudebnosti je ale pro lidi, kterými se Hašek už dvacet let obklopuje, typická. „Pro mě je divadlo forma komunikace a herec mediátor. Potřebuji vidět herce, který je bytostně zainteresován a tomu, co hraje, věří. Podle toho si vybírám spolupracovníky, jsou to osvědčení herci, o kterých vím, že jsou vybavení po všech stránkách. Jsou nejen muzikální, ale dokážou to zvládnut i po fyzické stránce. Barokní forma totiž často klade hercům překážky,“ vysvětluje.

Geisslers Hofcomoedianten, inscenace Fitzli Putzli|foto:Ivo Mičkal, Geisslers Hofcomoedianten

Během dvaceti let uvedli Geissleři (název odkazuje na jméno vedoucího souboru, který působil na Kuksu za hraběte F. A. Šporka) na 40 představení, a přestože má většina osobností, které se kolem kolektivu pohybují, divadelní vzdělání, dlouho byli považováni za amatérský soubor. Haškovi to nevadí, na duchu ochotničení prý jeho divadlo stojí, navíc vzešlo z aktivit provozovaných na náchodském gymnáziu. Důležitější než tyto škatulky je pro něj divadelní živost. Jako mladého studenta ho fascinoval Čechovův Racek v režii Petra Lébla v Divadle Na zábradlí, neboť přes humor na Čechova do té doby nikdo nešel. Cestou nepietního režijního přístupu se dnes vydává i on sám.

Od textu se rád odkláním

„Rád si s textem hraju, často se od něj odkláním, dramaturgové to se mnou mají těžké,“ konstatuje. Tyto tendence odhalil už u přijímaček na DAMU, kde jakožto kandidát studia režie zkoušel štěstí jak na Katedře činoherního divadla, tak na Katedře alternativního a loutkového divadla. Nakonec vyšla druhá jmenovaná.

Čtěte také

Akademie múzických umění chce zřídit antidiskriminační platformu. Reaguje na studentský happening

Na „činohře“ totiž neprošla jeho koncepce Moliéra jakožto nejmenšího lakomce ze všech (s níž později s Geisslers Hofcomoedianten sklízel úspěchy na americkém turné.) Studia na takzvané alterně vnímá dodnes jako klíčová, díky profesoru Josefu Kroftovi se naučil mít rád loutky a vztahy postav v představení si začal kreslit na papír. Dělá to prý dodnes.

Jak bude vypadat „morbidní kabaret národního hrdinství“, ve kterém konferenciér Jan Mydlář dává prostor madrigalu i žonglování? Jak vnímá své angažmá v Jihočeském divadle, jak reaguje na divadelní kritiku a proč je podle něj dobré, že se zvedá diskuse o mezilidských vztazích (nejen) na DAMU? I o tom mluvil Petr Hašek ve Vizitce.