Olomouc je rezervací barokní kultury, málokteré město má z té doby tolik památek, říká historik umění Ondřej Jakubec

Ondřeje Jakubce formovala poetika Divadla Sklep, komediální skupiny Monty Python anebo třeba depresivní melancholie kapely Mňága a Žďorp. Odmala také chodil do kostela na olomouckém Svatém Kopečku, ovšem hodina strávená ve stavbě z poloviny 17. století naplňovala parametry traumatu.

Ondřej Jakubec, historik umění a pedagog|foto: Archiv Ondřeje Jakubce

„A tak jsem koukal na štuky a fresky a byl jsem zvědavý, co znamenají všechny ty latinské texty, který jsem nerozuměl,” usmívá se Ondřej Jakubec. Touha zjistit, co všechny ty sochy a stavby říkají, přivedla Jakubce ke studiu kunsthistorie. Dnes patří mezi přední experty na tuzemské umění renesance a baroka. A kromě toho je také jedním ze zakladatelů architektonicko-urbanistického spolku Za krásnou Olomouc.

Ve Vizitce detailně mluvil o svém angažmá v Muzeu umění Olomouc, o tom, proč část své vědecké kariéry věnoval „biskupovi a mecenášovi umírajícího věku” Stanislavu Pavlovskému z Pavlovic (1579-1598), jak vnímá diskusi ohledně mariánského sloupu na Staroměstském náměstí anebo proč je olomoucké baroko tak specifický jev.

Kunsthistorik Ondřej Jakubec|foto:Aleš Spurný

Řada barokních památek se v hanácké metropoli zachovala díky bytelnému opevnění města, které ve své době bylo i díky poloze v centru Evropy vskutku kosmopolitní. Potkávaly se tu různé jazyky, míjeli migrující umělci, jezuitští učení i astronomové. „Olomouc je zkrátka rezervací barokní kultury, málokteré město má z té doby tolik památek,” podotýká.