Režisérka Aminata Keita: Strach má mnoho podob a týká se každého. I proto je to pro mě divadelní téma

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Režisérka Aminata Keita

Poslední zrnko písku – generační výpověď o tom, co trápí dnešní dvacátníky a co jsou ochotni udělat pro to, aby to s naším světem dobře dopadlo. To je představení, které pod vedením režisérky Aminaty Keity zahrál v premiéře na Divadelním létě pod širým nebem mladý soubor Činohra 16-20. O divadle, ale i o tématech a emocích, které při práci hledá, mluvil s Aminatou Keitou Jan Anderle. 

Režisérka Aminata Keita

V listopadu letošního roku uvede brněnská Reduta hru Nikdo od středoevropského meziválečného dramatika Ödöna von Horvátha. Teprve nedávno nalezený satirický text bude ve své brněnské premiéře režírovat letošní absolventka DAMU Aminata Keita. Její otec pochází z Guiney, dětství a dospívání ovšem prožila v okolí Frýdku-Místku. Právě tam, v ochotnickém souboru, se díky svému kamarádovi a spolužákovi Jiřímu Svobodovi poprvé aktivně setkala s divadlem. 

Zatímco Svoboda vystudoval JAMU a dnes hraje v HaDivadle, kroky Aminaty Keity vedly po gymnáziu do Olomouce. Bakalářské studium divadelní a filmové vědy dnes vnímá jako silný teoretický základ, ráda také vzpomíná na půlroční studentský pobyt v Holandsku. Záhy ale zjistila, že s divadlem potřebuje být v praktickém kontaktu, a podala si přihlášku na DAMU. Psal se rok 2015 a ke studiu režie a dramaturgie byla přijata hned napoprvé. 

Soubor Činohra 16-20, inscenace Poslední zrnko písku

Svět, jak ho vidíme my, děti ze střední Evropy

Práce na společných školních inscenacích jí dávala smysl, a tak se spolužáky před dvěma lety založila divadelní soubor Činohra 16-20. Svou práci donedávna představovali v prostoru Divadla Kolowrat. Obrovskou změnou, jak Keita ve Vizitce řekla, byla účast na Divadelním létě pod plzeňským nebem, kde diváci viděli zbrusu nové autorské představení Poslední zrnko písku. Text vznikal během měsíční vesnické rezidence, kterou přátelsky naladěný tým trávil celou společně. 

Soubor Činohra 16-20, inscenace Poslední zrnko písku

„Věděli jsme, že se nechceme pouštět do zkoušení velké inscenace, která si vyžaduje delší proces usazování. Nosili jsme tedy témata, která se nás dotýkají, a skoro všichni jsme psali, řada herců si napsala alespoň jeden vlastní monolog,“ vzpomíná Aminata Keita na období příprav. „Víme, že jsme privilegovaná část společnosti, která studuje uměleckou školu a žije ve střední Evropě. Nesnažili jsme se proto o reflektování hrůz, ale chtěli jsme svět reflektovat z našeho úhlu pohledu. Nejsme ale zvyklí pracovat bez pevného textu, takže to pro nás byla velká výzva.“ 

Mladá režisérka přiznává, že politická témata začala v divadle i díky svému bezproblémovému životu reflektovat až před několika málo lety. Poslední zrnko písku ji přivedlo k tématu strachu. „Není to sice nic originálního, ale strach se týká úplně každého z nás. Má spoustu podob a ty podoby mě čím dál víc překvapují a zajímají. Těším se, až s tématem strachu budu moct v divadle pracovat.“ 

Poslechněte si celou Vizitku, ve které Aminata Keita mluví o svých oblíbených filmech, zkušenostech s rasismem, o tom, proč je pro ni důležité režírovat inscenaci tak, aby zasáhla každého diváka v publiku, i o dalších pracovních plánech.