Jak se pozná dobrý filmový střih? Když nechá diváka přemýšlet i odpočinout. Je to mix řemesla, teorie a intuice, říká střihač a režisér Jakub Hejna

23. listopad 2022

Manželské etudy, Mallory, René, Zkáza krásou, Forman vs. Forman, Katka, Dukla 61, Božena nebo Fair Play – to je jen malý výsek filmů a seriálů, které stříhal letos šestačtyřicetiletý Jakub Hejna. Vnuk scénografa Josefa Svobody, milovník krajiny Šluknovského výběžku a také občasný režisér mluvil s Markétou Kaňkovou ve Vizitce i o tom, jak jako malý kluk v dědově nepřítomnosti kraloval jeho ateliéru.

Deset let bydlel v Praze na hausbótu, na jehož stavbě se podílel. Zároveň ovšem stále pracoval jako střihač a režisér, konkrétně coby spolupracovník Heleny Třeštíkové na filmu Zkáza krásou o Lídě Baarové. V osm ráno dával pokyny řemeslníkům, pak odjel na pražskou Letnou do střižny a v ní strávil zbytek dne. „Přepínání z jedné práce do druhé mi trénovalo hlavu. Trochu mi to teď chybí, soustředit se celý den na střih je náročné,“ říká muž, který patří mezi nejvytíženější střihače u nás.

Čtěte také

Často spolupracuje nejen s Helenou Třeštíkovou – v rozhovoru vyprávěl i o vzácných materiálech týkajících se filmu Hoří, má panenko, které na poslední chvíli zakomponovali do „střiháku“ Forman vs. Forman, ale také s Erikou Hníkovou. Pracovně se setkal i s Věrou Chytilovou nebo Davidem Ondříčkem.

Ať už stříhá dokument nebo hraný film, dobře sestříhaný hotový snímek by měl mít jasné atributy. „Neopakují se v něm sentence, je srozumitelný, ale nikoliv doslovný. Dobře plyne, navazuje, diváka nechá přemýšlet, ale také ho nechá vypnout,“ vypočítává. Za sebou má více než patnáct let intenzivní střihačské práce, jak ve Vizitce řekl, pod rukama mu ročně projdou zhruba čtyři snímky. I proto má prý v současné době tendenci ulevit neustále shrbeným zádům a utíkat k natáčení, které ostatně už probíhá: Jakub Hejna spolu s kolegou Jiřím Stejskalem točí časosběrný dokument o patnáctileté Viktorii Jílkové, špičkové hokejistce a thai-boxerce, s níž kdysi viděl v televizi rozhovor.

Miloš Forman v dokumentárním snímku Forman vs. Forman

Její sportovní cestu, která by v ideálním případě měla vyvrcholit účastí na olympiádě, budou mapovat pět let. Témat v případě sportovkyně Viktorie vidí hned několik, od křestního jména „odkázaného“ k vítězství přes tréninkovou spolupráci s otcem až po výběr sportů, jež má společnost spojené spíše s muži. Dále pan Hejna pracuje na třetím celovečerním snímku Jiřího Havelky Zahradníkův rok, inspirovaném fejetony Karla Čapka. Coby střihač si tu musí poradit se zajímavým momentem „nemluvné“ postavy v podání Oldřicha Kaisera.

Když se scéna promění před diváky

Jakub Hejna je vnukem slavného scénografa Josefa Svobody (1920–2002), který stál na konci 50. let spolu s Alfrédem Radokem u vzniku Laterny magiky. Svému dědečkovi věnoval Hejna jedenáct let starý režijní debut Divadlo Svoboda a detailně na něj vzpomínal i ve Vizitce.

Čtěte také

Svoboda býval často v zahraničí, čehož malý Jakub rád využíval a v jeho ateliéru během návštěv babičky důkladně prozkoumával vše, co v něm našel. Od dědy Svobody za to pochvalu nesklidil, pro něj to ovšem byly důležité momenty. „Jeho scénografie byla něco úplně jiného, než tehdy bývalo zvykem. Usiloval o odhmotnění, scénu často proměňoval přímo před zraky diváků. Nikdy to ale nebylo na efekt, jen pro dobro věci,“ míní Jakub Hejna. V roce 2023 před Národním divadlem svého dědu připomene formou malé výstavy. Velkou retrospektivu Josefa Svobody nabídl před dvěma lety kutnohorský GASK.

Spustit audio

Související