Jak přežít jako divadelník ve Francii? Pomocí statutu intermittence

13. prosinec 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Compagnie Oblique

Francie bývá často považovaná za zemi, která je kultuře nakloněná. Může za to i speciální status, který uděluje umělcům působícím v divadelním a hudebním prostředí – takzvaná intermittence. Jak přesně podpora funguje? Jaké jsou její výhody a nevýhody? A vydrží do budoucna?

Slovo intermittent – ve francouzštině přerušovaný, střídavý – odpovídá tempu uměleckého života, které je také často přerušované a střídavé. Speciální podpora - po splnění podmínek - tak například hudebníkům umožňuje vykrýt klidnější měsíce po turné nebo divadelníkům měsíce práce na textu.

Compagnie Oblique

Status intermittent du spectacle může ve Francii získat divadelník nebo hudebník, který za rok odpracuje 507 hodin. Na základě honorářů mu Úřad práce vypočítá, kolik peněz bude následující rok měsíčně dostávat. Speciální druh podpory tak umělcům umožňuje mít stálý příjem i v době, kdy by jejich příjmy byly nestálé. Když si například herec vydělá měsíčně víc než výši své podpory, z podpory netěží. Pokud méně, dostane dorovnání platu, na který má nárok.

Jak do systému vstoupit a už v něm zůstat?

O tom, že vstoupit do systému není jednoduché, vyprávěl začínající herec Geraud Cayla: Poslední rok školy si všichni pokládají otázku, jestli dostanou práci. Vypisují se konkurzy a vy tušíte, že spolužáci už mají projekty. Je to stresující. Měl jsem štěstí, že mě brzy vybrali do představení, které se hodně hrálo, takže jsem nasbíral potřebné hodiny na intermittence na další rok. Znám ale i lidi, kterým se to nepodařilo, takže pak museli vedle divadla dělat ještě jiné práce.

Viktorie Knotková

Geraud dodává, že díky jistému příjmu se může věnovat i projektům, které nejsou tak výdělečné, třeba pouličnímu divadlu. Výhodu intermittence pro začínající soubory potvrzuje i francouzská divadelní režisérka s českými kořeny Noemi Kšicová: „Kdyby nebylo intermittence, své první hry bych vůbec nemohla udělat, protože jsem neměla na zaplacení herců. Intermittence je velmi výhodný systém - šest měsíců můžu být zavřená doma a pracovat na textu.“ Kšicová se obává, že kvůli ekonomické situaci se Francie do budoucna bude snažit podporu omezit. Stát podle ní dává na kulturu čím dál méně peněz a tvůrci budou muset hledat nové způsoby financování – ať už s pomocí soukromých firem nebo crowdfundingu.

Intermittence si nezaslouží každý

Na další rizika intermittence upozorňuje český houslista působící ve Francii, Petr Růžička, který kvůli velké pracovní vytíženosti podpory využívá jen občasně: „Spousta lidí by k intermittence vůbec neměla mít přístup, protože vydělávají několikanásobně víc než většina populace. To se stávalo v počátcích, pak už vláda limity zavedli. Intermittence také není pro každého – někteří lidé by se spíše měli nechat angažovat, protože nemají takovou schopnost se sami organizovat, ani k tomu nemají tendance. Ale pro člověka, který je zvyklý pracuje na více stran jako já, je to naprosto ideální.“

Petr Růžička

Zatímco ve Francii herci pracují během roku na několika projektech, německý systém je podobný českému, kdy je herec spjatý s jednou scénou, vysvětluje divadelní dramaturgyně z Brém Viktorie Knotková: „Když jsem se nedávno rozhodla přejít na volnou nohu, hodně lidí to překvapilo, že se odvážím, protože ta existenční jistota stálého angažmá je tu přece jen zásadní. Navíc v Německu, ostatně asi jako v celé Evropě, je práce velká hodnota, a nezaměstnanost představuje stigma. Už jenom odvážit se říct, že se někam na čtyři měsíce zavřu a budu třeba psát knížku, je spojené minimálně s vysvětlováním a nepochopením. V Německu je hodně dobrých scén, kde můžete pracovat za dobré peníze. Nezbohatnete, ale z platu se dá rozumně žít, to je asi největší rozdíl oproti Česku.“

Ekvivalent intermittence v Německu neexistuje. Ve chvíli, kdy herec nemá práci, vztahují se na něj stejná pravidla podpory v nezaměstnanosti jako na lidi z dalších oborů.

autor: Magdaléna Rejžková
Spustit audio