Ivan Štern: Trhlé trhy finanční

Ještě tak smlouvat na tržišti. To mě baví. Zkuste ale smlouvat u pokladny v supermarketu. Zavolají na vás nesmlouvavé městské strážníky.

Čtěte také

Ivan Štern: První Horníčkovy Hovory H z roku 1967

Přesto zbystřím, když pořad, v jehož názvu nalézám slovíčko „byznys“, je naladěn tržně. Trhy se tu střídají jeden za druhým, řečeno s klasikem, jako říkadla od Pavly Moudré. Ne každý trh ale ukojí moji posluchačskou náročnost. Zklidní se, až když pořad vede řeč o trzích finančních.

Všimli jste si, že finanční trhy se nikdy nevyskytují v singuláru? Trh s mlékem anebo s obilím je zásadně vždy jeden. Možná proto je takový fádní a nezáživný, neměnný a toporný jako flák masa pohodlně se rozvalující na řezníkově šolně. Nanejvýš zatuchne anebo zůstane na ocet. I když ani to nemusí být pravda. Vyskytne-li se v takovém trhu trhlina, odborníci říkají „díra“, strhne se i tady někdy mela.

Finanční trhy jsou onačejší chlapíci. Mají gazelí povahu. Jsou plaché, někdy až úzkostně bázlivé. Proto  jich musí být pohromadě vždy víc, aby se vlka nebáli nic.

Čtěte také

Ivan Štern: O kapitalismus se zasloužil tereziánský stát

Ostražitost finančních trhů až paranoidní vyvolává jejich náladovost. Ráno nový den vítají zvesela, plny velkých předsevzetí a plánů a nemusí minout ani hodina a zasmušile patří na svět. Stačí, že se někdo zamračil, kdosi cosi řekl nevhodného, případně kýmsi byly pohaněny. Ani pochvala je někdy nerozradostní. Dumají, co tím chválící mínil, co má za lubem? Nemine chvíle, aby nepropadly trudnomyslnosti z toho, že zas nevědí, na čem jsou.

Mám rád, když finanční analytik, promlouvající z obrazovky, trhy jednoho po druhém vytahuje jak králíky z klobouku a nadšeně líčí, jak se ještě před nějakou chvílí děsily, nacházely v depresi, a stačila přitom jedna jediná nadějeplná zpráva. Nadcházející budoucnost už vyhlížejí zmužile.

Finanční trhy jsou živými bytostmi. Ne že by trh s mlékem živou bytostí nebyl. Připomíná ale unaveného řeznického psa anebo s osudem smířenou poštovní kobylu. Finanční trhy však představují onačejší drama. V dětství vyrůstaly v sociální vyloučenosti, trpěly citovou a materiálovou deprivací. Jejich chování je proto zmatečné a proměnlivé.

Čtěte také

Ivan Štern: Jindřiška Smetanová a Malá Strana

Trh s luštěninami si představuju jako sedláka, kterak úvozem cestou do města ztěžka kráčí, pobízeje herku, zapřaženou do vozu naloženého pytli hrachu. Je brzké ráno, slunce kdesi za korunami stromů zatím jen opatrně osahává krajinu a ospale si protírá napůl zalepené oči.

Finanční trhy neznají slunce, ani úvozovou cestu. Pohybují se v jakési mlze. Jejich obraz, spíš mihotání, je rozostřený. Jsou to bahenní světýlka nad močálem. Bludičky, připravené neopatrného mládence utancovat k smrti. Žádný spoleh, žádná jistota, jen neklid a neuróza.

A mezi dveřmi tyhle trhlé trhy stejně netrhneš.