Ivan Štern: První Horníčkovy Hovory H z roku 1967

Pro jejich veliký úspěch objel, hovoříce přes rampu, takřka všechna česká města.

Čtěte také

Ivan Štern: O kapitalismus se zasloužil tereziánský stát

Pohodlně usednuv do křesla na jevišti, drže v rukou nezbytnou sklenku červeného vína, vtipně a moudře odpovídal na otázky, napsané na papírcích, případně pokládané přímo z hlediště.

Televizní Hovory H začínaly podobně. Teprve po čase si Horníček začal přibírat ke svému povídání hosty neméně vtipné a neméně moudré.

Byly to vůbec první televizní Hovory H, na nichž dostal od studenta, podle vzhledu zjevně přírodovědně zaměřeného, otázku, jak si vysvětluje vědecky prokázané zahřívání zeměkoule.

Někoho dnes možná překvapí, že šlo o otázku, kterou si i po více než padesáti letech klademe my. Jen s ní neumíme naložit, jako s ní tehdy nakonec naložil Miroslav Horníček.

Čtěte také

Ivan Štern: Jindřiška Smetanová a Malá Strana

Otázky se zprvu zjevně zalekl. Přeslechl její přesné znění a měl za to, že má vysvětlit, jak se oteplování Země vysvětluje. Pak si přece jen všiml, že měl jen říci, jak on si zmíněný jev vysvětluje. Významový rozdíl mezi použitím zvratného zájmena „se“ a neméně zvratného zájmena „si“ ho natolik zaujal, že jím několik minut dobře bavil sebe i obecenstvo.

Otázku se zvratným zájmenem „se“ pokládáme tehdy, jestliže očekáváme věcné, odborné a zasvěcené vysvětlení, třebas i v kritickém tónu, nicméně v tónu přesvědčivě vyargumentovaném. Použijeme-li zvratné zájmeno „si“, zpravidla nechceme odborný výklad. Zejména tehdy ne, je-li tázaný naprostým laikem. Zajímá nás pouze jeho názor, ať už je jakýkoli.

Položiv otázku, přírodovědně vyhlížející student nepochybně nečekal odborný výklad, ale horníčkovskou slovní ekvilibristiku. Horníček po počátečních rozpacích nakonec pochopil a ze zdánlivě vážně míněné otázky vytvořil cosi, co obecenstvo přinutilo popadat se za břicho.

Čtěte také

Ivan Štern: Stojany k poutání kola určené a hejtman z Kopníku

Ze zvratného zájmena „si“ nutně nemusíme za každou cenu dělat kabaret. Například, když je použijeme, abychom znali názor Grety Thunbergové na problém hrozícího oteplování klimatu. Nečekáme, že by tato sedmnáctiletá mladá dáma měla v zásobě znalosti několika vědeckých ústavů dohromady. Pokud přesto někdo cosi podobného očekává, vydává vysvědčení sobě, a ne této, podle amerického týdeníku Time, dívce roku 2019.

Miroslavu Horníčkovi se rozpoznáním významů obou zvratných zájmen ulevilo a v duchu dramaturgické zásady jeho Hovorů, odpovídám jen na otázky, na něž odpověď znám, pustil se do úvah o zmíněném jazykovém jevu, aniž už by dál bral v potaz, že byl tázán na něco zcela jiného.

Téhož triku, jak víme, se dnes dopouští řada politiků. Bez ohledu na obsah položené otázky, odpovídají na cosi, co v dané chvíli nikoho nezajímá kromě jich samotných. Jsou-li voláni k pořádku, že zatím na to, na co jsou tázáni, neodpověděli, s výrazem uraženého děcka namítají, že přece celou dobu mluvili k věci. Přehlédli jen, že věcí je více a že ta jejich má sotva co společného s věcí tazatele.

Čtěte také

Ivan Štern: Má rok 1789 něco společného s rokem 1989?

Vzdor zdánlivé shodě rozdíl je tu podstatný. Miroslav Horníček, zaskočen otázkou, na niž nezná věcnou odpověď, nakonec díky hraní si se slovy obohatí posluchače o poznání, sice jiné, ale pro život přesto nezanedbatelné. Ještě je rozesměje tak, že se smíchy zalykají.

Uhýbající politik duní. Posluchačům je z něho i za něho smutno a trapně.