Ivan Štern: Najměte si tajemníka

Jan Amos Komenský
Jan Amos Komenský

Sto let tomu je, kdy naše poslanecká sněmovna přijala zákon o osmihodinové pracovní době.

Pyšnila se, že s výjimkou Austrálie Československo je na světě první zemí, která osm hodin práce uzákonila.

Ivan Štern: Když se řekne „Amerika“

Velká Amerika je místem častých nehod

Když se řekne „Amerika“, Berounští upřou zrak kamsi ke Karlštejnu. Nedaleko tu leží zatopený lom.

Zpravodaj zákona poslanec Tayerle uvedl, že osmihodinová pracovní doba se u nás již dávno stala skutečností. Zákon, že je nutný hlavně tam, kde lidé nemají odborové zastání. Třebas služebné anebo pomocnice v domácnosti.

Pochybnosti, že by zkrácení pracovní doby vedlo k poklesu výkonů a k nižším mzdám, rozptýlil příslušným ustanovením zákona. Podle něho měli zaměstnavatelé mzdy přepočítat ve prospěch zaměstnanců. Uvedl pak řadu příkladů ze života, kdy zkrácení pracovní doby naopak k růstu výkonu vedlo. Nahoru šla i kvalita práce. Zašplhaly si i mzdy.

Levná pracovní síla podle pana zpravodaje způsobuje ochabnutí technologického růstu, brání jeho rozvoji a v konečném důsledku oslabuje samotnou ekonomiku. To si země jako je Československo podle pana Tayerleho nemohla dovolit, jestliže jejím největším kapitálem je zručnost a erudice lidí práce.

Ivan Štern: Novodobá česká demokracie se zrodila před 170 lety

Karel Sabina v roce 1871

V těchto dnech, lépe řečeno 11. března, je to přesně na den 170 let, kdy se v naší zemi zrodilo novodobé pojetí demokracie. Byla sobota a ze dvou pražských hospod, U zlaté váhy na Starém Městě a U zlaté husy na Koňském trhu, se vydaly obě zde pravidelně se scházející společnosti do ulic.

Poslanec Votruba k tomu dodal, že průkopníkem osmihodinové pracovní doby je náš Jan Amos Komenský. Jako první rozdělil den na tři části: osm hodin  k spaní, osm k jídlu, procházkám a rozprávkám, osm k práci. Přizvukoval mu poslanec Johanis. Doplnil, že celá desetiletí, kdy dělníci usilovali o osm hodin práce, jejich předním argumentem byl právě odkaz Komenského.

Zákon sněmovna přijala bez obav, že by zmizela práce, že by nebyly výdělky.

Starosti našich předků na naše hlavy!

Digitální revoluce v průmyslu nepovede jen k dalšímu zkrácení pracovní doby. Povede podle mého k zániku spousty pracovních míst. V průmyslu nebude pomalu do čeho píchnout. Vše zvládnou umělá inteligence a roboty. Utěšujeme se, že práci najdeme ve službách. Pravda, najdeme. Výdělky tu však už dnes ke slušnému živobytí nestačí. Mnozí lidé tak státu visí na krku. Co teprve o několik let později!

Ivan Štern: Museum chudoby

Bezdomovec, žebrák, chudoba

Je tomu přesně sto let, kdy v Paříži otevřeli Museum chudoby. Vystavovatelé návštěvníkům umožnili, aby se na vlastní oči a na vlastní pohmat přesvědčili, jak ubohé a současně náročné je živobytí těch nejchudších.

Zrodil se proto nápad: Každého stát obšťastní rovným základním příjmem. Zaručí mu tak živobytí alespoň přijatelné.

Jenže kde na to všechno vezme peníze?, kladou si otázku šťouralové.

Pan Kohn by pro radu nešel daleko: Najměte si jako já tajemníka.

Proč proboha tajemníka!?, volali bychom zmateně. 

Aby stejně jako moje starosti řešil i ty vaše, jakoby byly jeho.

Kouknou, Kohn, říkáme už rozčíleně a nedůvěřivě, z čeho ho platěj, když sám smrděj korunou?

Pan Kohn se usměje: To jeho první starost.

Dobrý nápad. Uznejte!

Jenže: Má lidstvo na to, aby si najalo tajemníka?