Ivan Štern: Má rok 1789 něco společného s rokem 1989?

Jenže to by nesměl v druhé polovině 18. století žít Joseph von Sonnenfels! Tento námi zapomenutý rakouský humanista, rodák z Mikulova, zakladatel politické filosofie u nás, ceněný znalec divadelního umění a jazykovědy a zarytý stoupenec právního státu nás i dnes vyvede z omylu.

Čtěte také

Ivan Štern: Schabbeskugel a ukradené kolo

Lipman Perlin, původně zemský rabín v Braniborsku a otec Sonnenfelsův, do Mikulova utekl před antisemitismem luteránského Pruska. Na rozdíl od ostatních, poněkud známějších mikulovských rabínů neusiloval o to stát se rabínem zázračným. Spíš ho krušilo, že antisemitismus katolického Rakouska si nijak nezadá s tím pruským.

Rozhodl se proto své tři syny dát pokřtít. Dostali i nové jméno: Wiener. Joseph, nyní Wiener, dobrodiní katolické víry zhodnotil studiem práv na vídeňské univerzitě. Jí zůstal věrný i nadále. Stal se prvním rakouským profesorem politických věd se zaměřením na moderní státní správu a na roli policie v ní.

Kus práce odvedl i při tvorbě sjednoceného trestního kodexu, vydaného císařovnou Marií Terezií jako závaznou normu pro všechny soudy v mocnářství. Císařovnu přesvědčil, že dobrá policejní práce se musí opírat o důkazy, a ne o vynucené přiznání delikventa, a dosáhl toho, že kodex zakázal mučení jako výslechovou metodu. Císaře Josefa pak přiměl, aby nádavkem k tomu zrušil trest smrti.

Čtěte také

Ivan Štern: Moje první džínsy

To se už jmenoval Joseph von Sonnenfels. Povýšený císařovnou na dvorního radu a barona.

Jako dvorní rada nezahálel. Podílel se na budování moderního uspořádání státu, jenž kladl důraz na zákon a předpisy a překvapivě tak pokládal základy pro stát právní. Ačkoli soudci a státní úředníci byli jmenováni panovníkem, roli nejvyšší autority v jejich rozhodování sehrával právě zákon. Před ním si už tehdy začínali být všichni rovni.

Možná bychom namítli: Jaký že to právní stát, když se úředníci a soudci stali úředníky a soudci z vůle panovníka? Kdepak je jejich nezávislost? Sonnenfels měl už tehdy pro nás připravenou odpověď: Nezávislost nevzchází tolik ze způsobu, jak daný úřad vzniká, ale jakými pravidly se řídí. A pokud ta pravidla jsou dostatečně obecná a platná pro všechny bez výjimky, je jedno, zda se zrodí z vůle parlamentu anebo jen z vůle vladaře. Osobně před parlamentem dával přednost osvícenému vladaři.

Čtěte také

Ivan Štern: Milostné drama u Putimské brány

Vedla ho k tomu zkušenost s Francouzskou revolucí. V roce 1989 by mu táž zkušenost nejspíš diktovala varování před lehkomyslným přijímáním demokracie ve zjednodušeném pojetí o svobodných volbách a z nich vzešlé vůle většiny. Revoluci z roku 1789 označil za tyranii většiny. Přesvědčil se, že pokud nejsou většinová rozhodování usměrňována a pokud se jim dostane volného průchodu, zničí to podstatné. To, co společnost osvobozuje: Právní stát.

A tak rozdíl mezi rokem 1789 a 1989 by Sonnenfels nejspíš viděl jen ve způsobu provedení. Tehdy vše šlo ráz naráz. Dnes se totéž kradí krade a plíží nepozorovaně kolem nás. Z právního státu nám stejně nakonec zůstane skořápka původně dobře míněných předsevzetí.

Asi ani dvě stě let nestačí na to, abychom se důkladně poučili a třebas i podle toho jednali.