Ivan Passer. Přední filmař, který rád stál v pozadí

Slavná trojka Passer – Forman – Papoušek se podílela na několika zásadních snímcích slavného období naší kinematografie, například na Láskách jedné plavovlásky, Konkursu nebo Hoří, má panenko. Vždycky ale stál v pozadí. Rád pomáhal a do popředí se netlačil. Asi to ani neuměl.

Slova z titulku článku pronesl poté, co restaurovaný film viděl. „Víte, dnes mám pocit, že s ním vlastně nemám nic společného. Ale mám úzkost, aby představitelé jednotlivých rolí nepopletli dialog, aby řekli to, jak jsme ten film natočili. Je to trochu bizarní, vím, ale nemůžu si pomoct. Pořád, i dneska, hlídám, aby to dopadlo tak, jak jsme chtěli,“ svěřil se tehdy režisér, který už za sebou měl dlouhou a úspěšnou filmovou i pedagogickou dráhu v cizině, především v Americe.

Čtěte také

Nejzásadnější scény z filmů Miloše Formana

Z digitální verze svého populárního filmu byl přitom nadšen. „Nedávno promítal Intimní osvětlení jeden filmový klub v Ženevě, a během projekce se pás třikrát přetrhl. Navíc dvě scény byly tak tmavé, že nebylo vidět, co se v nich odehrává. Bylo mi líto, že ten film pomalu odchází. A teď je zachráněn! Za to jsem rád,“ vysvětlil.

Samozřejmě se ho dotýkalo, když jeho spolupracovníci, třeba i herci a neherci z jeho filmů, postupně odcházeli. „Například Karel Blažek, představitel Bambase, zemřel brzy po natočení, měl leukémii. Víte, já hledám lidi s tajemstvím. S něčím, co by stálo za to odhalit. U pana Blažka bylo evidentní, že tu něco takového je. Měl leukémii a nikomu to neřekl. Když dnes vidím, jak rozesmává obecenstvo, mám pocit, jak tajemnou dimenzí je čas,“ řekl Ivan Passer a pokračoval: „Současně mě napadá, jak obrovskou jsme měli kuráž obsadit ten film lidmi, kteří nikdy neměli zkušenost s kamerou ani na jevišti. Celý snímek je vlastně souhrou náhodných okolností.“

Čtěte také

Tereza Brdečková: Klíčovou postavou byl pro mě Jan Němec. S ním si člověk uvědomil, že umělec musí být svobodný

Jak dodal, vždycky dával přednost „pravdě“. Třeba do role člověka, který hraje na housle, obsadil radši neherce, který na housle skutečně hraje, než herce, který to předstírá.  „Záleží na příběhu. A proto si myslím, že by i dnešní diváci skousli na plátně neherce, kdyby byli autentičtí. I když chápu producenty, že z toho mají strach. Množství diváků chodí do kina na konkrétní herce,“ připustil Passer.

Vlídný a přející

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 emigrovalo několik předních českých režisérů nebo scenáristů nové vlny. Vedle Ivana Passera to byli například Jan Němec, Vojtěch Jasný, Miloš Forman nebo František Daniel. V Americe udržovali kontakty, i když třeba jenom telefonické. „Každý jsme bydleli jinde,“ vysvětloval to Passer. „Ale s Milošem Formanem si telefonujeme každý týden,“ dodal na karlovarském festivalu v roce 2016.

Ivan Passer, a to všichni potvrzují, byl nesmírně přátelský a přející člověk. Radoval se z úspěchů svých kolegů. V Karlových Varech třeba nesmírně obdivoval knihu Pavla Jirase věnovanou Miloši Formanovi. „Je krásná, a Milošovi to hned řeknu. Dáte mi jednu? Mohl bych mu ji přivézt!“ To jsou autentická slova Ivana Passera, který přišel na prezentaci zmíněné publikace.

Ivan Passer, 2016|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Mimochodem – režisér velmi oceňoval i Vojtěcha Jasného. „Dělal jsem mu asistenta u filmu Až přijde kocour a moc jsem se od něj naučil,“ připustil. Ivan Passer se opravdu upřímně těšil z úspěchů druhých. A ti druzí na něj vždycky vzpomínali s úctou. Passerovu vlídnost, ochotu pomáhat a nezištnost oceňovala například Věra Chytilová. A rozhodně nebyla sama.

Vedle filmového a televizního díla tak za Ivanem Passerem zůstane i hluboká morální stopa. Stopa vlídnosti, stálé připravenosti k pomoci, přátelství a nezištnosti. A to je opravdu hodně. Možná víc, než to filmové dílo.