Tereza Brdečková: Klíčovou postavou byl pro mě Jan Němec. S ním si člověk uvědomil, že umělec musí být svobodný

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tereza Brdečková

Spisovatelka, scenáristka, publicistka, překladatelka, moderátorka, filmová činovnice, pedagožka a vydavatelka – to všechno je Tereza Brdečková, kterou do Vizitky pozval Tomáš Pilát. Mluvili o její práci na filmu o Anežce České, o Jiřím Trnkovi a samozřejmě i o tom, v čem ji ovlivnil její otec, výtvarník a režisér Jiří Brdečka.

Tereza Brdečková, jejíž jméno je v kulturním světě spojené zejména s tvorbou scénářů a psaním knih, vystudovala na FAMU střih. V tomto oboru se ovšem realizovala jen dvakrát: asistovala střihači Aloisi Fišárkovi při natáčení snímku Faunovo velmi pozdní odpoledne (režie Věra Chytilová) a podílela se na zdárném „fungování“ pana Vajíčka, známé to animované postavičky uvádějící reklamy. „Jsem špatná asistentka, ale i špatná šéfová,“ řekla ve vltavské Vizitce. „Neumím si vybrat lidi a musím všechno dělat sama. Přitom součásti kolektivu jsem moc ráda, třeba u nás na katedře scenáristiky na FAMU.“

Výčet jejích autorských a uměleckých aktivit je dlouhý, sama se ovšem nejvíc cítí být scenáristkou a také spisovatelkou. V současné době připravuje s německou režisérkou Dagmar Knöpfel film o Anežce České, v kinech je pak už od loňského roku k vidění snímek Jiří Trnka: Nalezený přítel. Natočila ho spolu se spřáteleným režisérem Joëlem Fargesem.

02920877.jpeg

„Chtěla jsem vrátit Trnku do světa a mám radost, že film se bude promítat v Centre Pompidou v Paříži,“ konstatuje. Do scénáře obtiskla také zkušenosti získané životem v rodině kreslíře, ilustrátora a režiséra Jiřího Brdečky. „Otec ani Jiří Trnka nikdy nebyli ve straně, ale věděli, že znárodněná kinematografie jim může poskytnout to, co by soukromý sektor nikdy nedokázal. Věděli, že jsou vazalové režimu, pravdou ale je, že jim to pravděpodobně zkrátilo život,“ naráží na fakt, že Trnka zesnul v sedmapadesáti a Brdečka ve čtyřiašedesáti letech.

Já se nudím, já se strašně nudím

V roli scenáristky spolupracovala Tereza Brdečková s těmi nejvýraznějšími českými režiséry – s Jiřím Menzelem nebo Janem Němcem, jenž ji přizval k práci na „abstraktním“ filmu Toyen o české surrealistické malířce.

„Jan Němec byl pro mě  klíčovou, nejdůležitější postavou. S ním si člověk uvědomil, že kumštýř musí být svobodný. Věděl, že filmy musí patřit jemu, že nemohou mít producenty, a proto byly nízkorozpočtové. Byl velmi schopný, co se technologií týče, a byl také nesmírně zábavný. Studentům si mohl dovolit říct, co chtěl,“ vzpomíná na okamžiky, kdy studentské filmy komentoval slovy „já se nudím, já se strašně nudím, vymyslete něco jiného.“

Ve Vizitce mluvila Tereza Brdečková také o nakladatelství Limonádový Joe, v němž spolu se svým mužem, hudebníkem a spisovatelem Jiřím Dědečkem, vzpomíná na odkaz Jiřího Brdečky, vydává filmovou literaturu a také poezii. Čtenáři se tu brzy dočkají nové Dědečkovy sbírky Pošta shora a také překladů poezie současného irského básníka Bernarda O´Donoughuea. Ráda by dál vydávala jednu originální a jednu překladovou knihu poezie ročně a doufá, že dojde i na její další dlouhodobá filmově-literární přání.

Jak dnes Tereza Brdečková vnímá dva roky starý seriál Bohéma o osudech filmových hvězd první republiky za druhé světové války a po ní, jaké má plány s nakladatelstvím Limonádový Joe a čemu podřídila hudební dramaturgii Vizitky? Poslechněte si ji celou.