Ivan Moravec přemýšlí, vypráví… a hraje

Unikátní Akademie vznikla tak, že jsme s Pavlem Ryjáčkem chtěli natočit Moravcovy Osudy, ale už jsme to nestihli. Materiálu bylo málo na pětidílný cyklus, ale dost na to, aby mohl vzniknout tento pořad. Vypráví tam o svých začátcích, o studiu u legendárního italského klavíristy Artura Benedetti-Michelangeliho, a také o tom, že mu v podstatě pomohly jednoznačně kladné ohlasy kritiků.

Moravec byl pianista, který každý svůj koncert velmi pečlivě připravoval, do vysokého věku si udržel nejen kondici, ale také sebekritičnost. Ovšem také živý zájem o lidi kolem sebe, o výkony jiných pianistů, o mladé lidi a o své žáky. Velkou oporou mu byla manželka Zuzana Moravcová, která rovněž pochází z hudební rodiny a je sestrou dirigenta Martina Turnovského. Mluvit na mikrofon nikdy nechtěla, ale pro pořad doporučila některé nahrávky, mimo jiné Chopinovy valčíky.

Ivan Moravec o sobě hovořil nerad, vždycky stočil řeč na jiné lidi a jiná témata, byla to ale řeč neobyčejně zajímavá, osobitá, barvitá. Dožil se pětaosmdesáti let a natočil vzorovou sérii nahrávek, často jemných, citových, ovšem do detailu vypracovaných a absolutně profesionálních. Byl pověstný svými nároky na přípravu klavírů, ale ke svým nástrojům se choval s láskou a živým zájmem, velký respekt měl k ladičům, o kterých rád mluvil jako o mistrech svého oboru. Většina jeho nahrávek vznikla v Americe, ale podstatná část už vyšla u nás. Je to dobře, protože umělců této kvality a vnitřní integrity není mnoho a jejich hlas nebývá slyšet. Vždycky raději hrál, než mluvil, ale vždycky měl co říct.