Daleko před svou dobou! Jan Rychlík, svobodomyslný hudebník renesančních rozměrů

23. leden 2024

„Alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství“, nesmrtelná hláška padoucha Hogo Fogo z filmu Limonádový Joe. I pro ten složil hudbu Jan Rychlík (1916–1964). Coby brilantní skladatel se „lehkou rukou“ pohyboval napříč žánry. Poslouchejte online do 21. února.

Autorka pořadu: Renáta Spisarová
Mistr zvuku: Aleš Huber
Spoluúčinkuje: František Tichý

V Orchestru Karla Vlacha hrál na bicí i klavír, v roce 1955 si psal Deník, z jehož nadčasovosti mrazí dodnes. Byl respektovaným hudebním teoretikem a publicistou české scény 40. až 60. let, autorem nadčasových knih jako Pověry a problémy jazzu nebo Moderní instrumentace. Skladatel avantgardních kompozic jako Africký cyklus, kterými předjímal vývoj hudby o mnoho let. Vysoký vzdělanec i veselý společník, člověk demokratický, nedogmatický. Jeho na všech frontách pozoruhodné dílo ukončila předčasná smrt.

V knize Milana Křížka o životě a díle Jana Rychlíka se dozvíme, že už jeho rodiče  bydleli na Letné a rodina podporovala u malého Jana vše, co souviselo s hudbou, o kterou vedle sportu projevoval živý zájem. Na reálce studoval nevalně, i když měl pozoruhodný jazykový talent. Podpořen byl přátelstvím s Karlem Rónem, se kterým se seznámili na kluzišti: Karel nemluvil dobře česky, protože do té doby chodil do školy v Chicagu. A tady jsou kořeny zájmů, jež na celý život podstatně ovlivnily obsah a rozsah Rychlíkova intelektu a vědění, počátek jeho studia jazyků (plynule jich ovládal pět) a zejména vztahu k anglosaské kultuře a také k hudbě s tímto jazykem a ovzduším spjaté – k jazzu.

Jan Rychlík starší se synem

Rozhlasová Akademie je postavena na Rychlíkových citacích o postavení černých otroků, deníkových záznamech z let 1955 a 1963 i vzpomínkách historika a etnologa Jana Rychlíka mladšího. Když jeho otec náhle zemřel, bylo mu asi devět let. Náš rozhovor jsme vedli v pražské Stromovce, ve které oba prožili kus dětství. Dalším zpovídaným byl skladatel a flétnista Petr Kotík, který u Rychlíka studoval soukromě kompozici a poté, co spoluzaložil Musica Viva Pragensis, hrál Rychlíkovy skladby věnované tomuto avantgardnímu souboru: „I ta nejmenší vypočítavost, kaukulace a faleš dílo znehodnotí, ale Rychlík byl ryzí člověk, opravdový umělec. Ve své tvorbě byl velmi úspěšný, nikoho se nemusel o nic prosit, byla s ním legrace, byl bystrý, měl vysokou inteligenci. Kdyby žil ve velké zemi, vytvořil by dílo s celosvětovým odkazem.“

Čtěte také

Od Jana Rychlíka uslyšíme mix filmové hudby, swingu i té ryze moderní. Hommaggi gravicemblistici (vrcholný cyklus pro cembalo), na straně druhé Uspávanku z filmu Hudba z Marsu; Africký cyklus a Relazzioni kontra šlágry La Bottiglia v podání Jana Wericha (se kterým se přátelil) nebo Lehké je žít za zpěvu Jiřiny Salačové. Zazní také samotný hlas Jana Rychlíka v jednom z pořadů Československého rozhlasu z roku 1962, ve kterém vybízí k vypěstování aktivního slyšení: „U nové a nejnovější  hudby se nesmíme zaleknout obtíží. Nesmíme se dát zahnat na útěk k pasivitě, musíme naopak sami přejít do aktivního útoku a poslouchat tuto hudbu co nejvíc. Jedině tak se naučíme po čase  rozlišovat mezi lepším a horším. A pak už se nám nebude zdát všechno stejné, jednotvárné nebo dokonce odpuzující.“

Spustit audio