Ivan Alexandrovič Gončarov: Strž

Románem Strž, který Gončarov dokončil v roce 1869, završil autor svou volnou trilogii ze života ruské společnosti první poloviny 19. století, do níž patří ještě Všední příběh (1847) a Oblomov (1859).

Hybatelem událostí je ve Strži mladý šlechtic Rajskij, inteligentní a umělecky nadaný muž, který žádný svůj projekt nedokáže dovést do konce. Rozčarovaný petrohradskou společností i nedávným milostným neúspěchem, odjíždí k příbuzným na venkov, kde poznává tři podoby ženství, symbolizující tři možnosti tehdejšího Ruska a jeho duše.

Alfred Strejček|foto: Khalil Baalbaki

Babička Taťjana Markovna Berežkovová je přísná, ale spravedlivá a ušlechtilá aristokratka, staromódní, ale velmi schopná statkářka. Sama žije podle tradičních zásad, což jí však nebrání projevit citlivost a pochopení pro slabosti bližních. Pod babiččinou ochranou žijí na panství Rajského dvě sestřenice, dobrosrdečná, poddajná a ve všem ještě dětská Marfinka, která je ve svém jednoduchém venkovském životě šťastná. Marfinčiným pravým opakem je její sestra Věra, romantická a hrdá intelektuálka, nezávislá osobnost, která prožije tragické milostné vzplanutí k místnímu anarchistovi Volochovovi. Strž, ve které se mladá dvojice schází, symbolizuje temné síly, které mohou rozvrátit nejen tradiční pořádky, ale i vnitřní rovnováhu člověka.

V době, již Gončarov popisuje, byly na ženu kladeny vysoké morální nároky a společenská pravidla navíc do značné míry určovala a omezovala cíle, kterých mohla dosáhnout. Oblasti, v nichž bylo ženám dovoleno se realizovat, byly jasně společensky vymezené. S tím se musejí vypořádat i hrdinky Gončarovových románů, některé se bez odporu podvolí všeobecným pravidlům, zatímco jiné se pokusí jít vlastní cestou, která ovšem zahrnuje riziko neúspěchu a zklamání.