Reflexe, Tajemství, Rada Horn a další povídky z přelomu minulého století Rainera Marii Rilkeho

V Rilkových raných prózách se odráží nálady filozofie fin de siecle včetně reakcí na dílo Sigmunda Freuda či Friedricha Nietzscheho, najdeme v něm i ohlasy vídeňského novoromantismu, prvních výbojů německého expresionismu a tehdy nejvýraznějšího uměleckého směru – secese.

O svých raných povídkách se Rainer Maria Rilke (1875–1926) v pozdějším věku vyjadřoval jen velmi zdrženlivě. V dopisu spisovateli Stefanu Zweigovi napsal, že v nich chtěl vyjádřit „jedno a stále znovu to jedno, které s postupem času jednoduše nahradí lepší a dospělejší výraz“. Přesto už tyto rané práce prozrazují Rilkův nevšední literární talent. Také se v nich už objevují témata charakteristická pro jeho pozdější tvorbu. Jedním z nich je bezesporu i láska a smrt.

Reflexe

Rilkova generace měla citlivý smysl pro živelné projevy žití, pro temné pudové síly a citové zvraty, iracionalitu a historicitu. Převládal pocit nezvládnutelnosti temných hlubin lidského nitra, komplikovanosti lidských vztahů a nevypočitatelnosti osudových setkání. Z takovéto složité struktury vlivů vznikla i povídka Reflexe. V ní je mistrně vystižena přízračná atmosféra soumraku jedné epochy – je po francouzské revoluci a život francouzských šlechticů je ohrožen i daleko za hranicemi země. 

Tajemství

Tajemství často fungují jako klín, který nás odděluje od našich nejbližších, i když to bývá poslední věc, po které toužíme. Klotilda s Rozinou jsou nerozlučná dvojice. I když jsou rozdílné, spojuje je přátelství z mládí a osud je znovu svedl dohromady.

Když se život pomalu vleče, vracejí se tyto dámy do rodného Karbachu. Čas si krátí květnatým vyprávěním o minulosti, která je stále živá, jako by byla na dosah ruky. Ale co když cítí, že dávají, ale na oplátku dostávají jen drobné kousky místo šťavnaté hostiny, kterou si samy připravily? Mají přátelé právo znát vše?

Rada Horn

V letech 1892–1905 napsal Rilke téměř stovku povídkových textů různého rozsahu, v nichž se projevují stylové postupy dobového naturalismu, symbolismu, impresionismu či novoromantismu. Tyto povídky, které Rilke nikdy nezničil, vznikaly v Praze a také bezprostředně po odjezdu z rodného města, s nímž byl ještě několik let poté myšlenkově i emocionálně silně spjat.

Řada z těchto textů byla publikována až řadu let po autorově smrti. Povídka Rada Horn vyšla poprvé německy až v roce 2000. Vypráví příběh tajemného rady Horna, který je autorem monumentálního básnického díla, jež však shořelo. Zmizelé básnické dílo vypravěče fascinuje.

Spolek z naléhavé potřeby

Setkání tří malířů v jedné hospodě vede ke vzniku nového spolku. Povídka se však věnuje nejen tématům možné svébytnosti vzniku spolků či otázce, co nás vede k potřebě scházet se s lidmi podobných zájmů či zálib. Je také pohledem do nitra umělců, hlavně již zmíněných malířů. Ukazuje, jak různorodé vnímání okolního světa může ovlivnit vztahy mezi lidmi, ale také, jak je vlastně složité zobrazit svět okolo nás, protože každý ho vidíme jinýma očima.

Tance mrtvých (A přece smrt, Událost)

Kontrast mírumilovného rána a pochmurných okolností a kontrast lehkomyslné společnosti a nesnesitelnosti nepovedeného života. Vybrané dvě povídky jsou zdánlivě tematicky odlišné, avšak mají znatelně podobnou atmosféru. Někdy je smrt rychlá, jindy umíráme celý život… Setkání v lesích bývají nepředvídatelná. Obzvlášť když druhého neznáte a on přichází s cílem vzít si život.

První povídka A přece smrt je příběhem nešťastné lásky. Náhoda je mocný hráč. Nikdy nemůžeme vědět, kolik lidí přímo či nepřímo ovlivníme, a někdy stačí velice málo, abychom změnili kurz něčího života. Je možné se přes bolest přenést? Člověk je tvor od úsvitu dětství toužící po dobrodružství. Co z něj asi udělá nekonečný úmor každodenní nudy?

Ve druhé povídce Událost (s podtitulem Příběh bez události) se přeneseme z idylické přírody mezi vybranou společnost. Voda se vaří, lžičky na cukr cinkají, a aby nebyla nuda, vypráví si hosté své zážitky. Jenže ne každému se poštěstí něco zažít – a ne každý má štěstí doopravdy žít…