Nikolaj Vasiljevič Gogol: Hráči. Komedie o hře, o vášni ke hře, o podvodu a umění podvodu

Do malého městečka přijíždí profesionální karetní hráč a podvodník Icharev s plánem oškubat nějakou tu místní kavku. Stejný plán má i trojice místních podvodníků. Po krátké partii karet vzájemně poznají, s kým mají tu čest a domluví se na spolupráci. Děj však vezme překvapivý obrat. 

„Opravdu, pro všechny jsem úplnou hádankou, nikdo se ve mně dobře nevyzná. U vás mě mají za nesnesitelného, svéhlavého pedanta, který si myslí, že je chytřejší a docela jiný než všichni ostatní. Věřila byste, že se spolu s Vámi dokážu sám sobě v duchu smát? Tady si myslí, že jsem úplný beránek, vidí ve mně ideální ztělesnění pokory a trpělivosti. Někde jsem ten nejmírnější, nejskromnější a nejuctivější, jinde zachmuřený, zádumčivý, neotesaný, onde zas tlachavý a zoufale dotěrný. Někteří mě mají za chytráka, jiní za hlupáka…“ (N. V. Gogol v dopisu matce, září 1828, překlad L. Zadražil)

Do literatury vstoupil Gogol jako prozaik, ale podstatnou a dodnes živou součástí jeho díla jsou divadelní komedie. V roce 1833 začal pracovat na ambiciózním projektu široce pojaté komedie Řád svatého Vladimíra třetího stupně (Vladimir tretěj stěpeni), který ale nedokončil. Fragmenty Gogol přejímal do drobných dramatických scének, které pak přepracoval a souhrnně otiskl v roce 1842 pod titulem Dramatické zlomky a jednotlivé aktovky (Dramatičeskije otryvki i otdělnyje sceny). A právě v tomto souboru byli poprvé otištěni i Hráči (Igroki). Na této komedii začal pracovat již na počátku třicátých let, ale definitivní verze je až z roku 1842.