Isidor nezmrzlý

Neméně zábavné je sledování, jak kalendáře sledujeme. Jsou jména, která vnímáme jaksi silněji, jako by byla v kalendáři podtržena – protože jsou to jména často u nás nošená. A pak jsou jména, která téměř nikdo nenosí, ale stejně máme pocit, že jsou podtržena. Tři dny se třemi takovými jmény jsme právě prošli: dvanáctého až čtrnáctého května, Pankrác, Servác, Bonifác!

Obecně už nikdo neví, co to bylo za svaté. Poněkud ironické je, že tuto trojici už v římskokatolickém kalendáři nenajdeme. I ten se vyvíjí a některá jména odsouvá, aby dal přednost novým kulturním hrdinům. V české minulosti jsme, pravda, měli muže těchto jmen: Pankrác Budecius kantor, to je hrdina novely Antonína Sovy. Servác Heller, to byl mladočeský novinář. A Bonifác Holub, to byl farář u svaté Markéty v Břevnově, který se kromě faraření věnoval i lokálnímu bádání o dějinách Břevnova a Liboce. Tyto muže už také téměř nikdo nezná. Ale kalendářového Pankráce, Serváce a Bonifáce zná každý, protože jsou to „ledoví muži“. V případě „ledových mužů“ naše doba, ač se pokládá za moderní či postmoderní, přikládá kalendáři tutéž funkci, jako doba předmoderní: Podle kalendáře se sází, seje či sklízí. „Před zmrzlejma nesázet rajčata!“

A co je „po zmrzlejch“? Dnes je „po zmrzlejch“. „Po zmrzlejch“, tedy dnes, patnáctého května, je v katolickém kalendáři světec, kterého také už nikdo nezná, ale který se k této zemědělsko-zahrádkářské souvislosti dokonale hodí: svatý Isidor. Ne svatý Isidor ze Sevilly, učenec z přelomu šestého a sedmého století, nýbrž svatý Isidor z Madridu, z přelomu jedenáctého a dvanáctého století, rolník. Rolník! Sedlák! Farmář! V kalendáři je jich strašně málo. Těch, kteří jsou nejen patrony jednotlivých časů sázení, setí a sklízení, ale kteří sami celý život sázeli, seli a sklízeli. Rajčata to, pravda, v Isidorově době ještě být nemohla. Kult Isidora rolníka se až v sedmnáctém století, díky jezuitům, dostal do střední Evropy. Z barokní doby máme u nás něco svatoisidorských kaplí a soch. A pak se na něj zase zapomnělo.

Ale já vám pravím, že bychom se na svatého Isidora rolníka měli setsakramentsky rozpomenout. Proč? Protože byl patronem proti suchu. A tato jeho funkce je dnes nesčetněkrát naléhavější, než byla v jeho době. Dnes hrozí sucho nejen na pár dní, nebo na jednu sezónu, jak to bývalo v časech svatého Izidora. Dnes hrozí sucho natrvalo. Všichni už to vzali na vědomí – snad kromě Klause, Trumpa a všech, kteří vyznávají nenávist k ekologii jakožto součást kréda svého perverzního náboženství. Asi už úplně nevěříme, že by svatý Isidor mohl zastavit vysychání našich řek a studní, když se k němu budeme dost modlit. Ale věřím, že svatý Isidor může stát mezi symbolickými hrdiny zápasu o to, abychom tuto zemi zachránili.