Inspirace pro mladé klavíristy
Nový dvořákovský titul nazvaný Antonín Dvořák pro (mladé) klavíristy přináší vedle často uváděných a populárních klavírních skladeb (Lístky do památníku, Humoreska) i méně známé opusy. Nahrávka dosvědčuje, že se na ně zapomíná neprávem.
Klavírista Tomáš Víšek znovu objevil posluchačům jejich půvab i jiskrnou hravost. Ale nejen posluchačům, už sám název napovídá, že album je míněno i jako inspirativní pobídka - výběrem i řazením se snaží pro Dvořákovu hudbu získat také mladé interprety.
Zvládnutí skladeb není zvlášť obtížné už proto, že Dvořák sice na klavír hrál, ale nebyl sólovým pianistou; na rozdíl od jiných skladatelů - virtuózních interpretů - většinou nekomponoval technicky mimořádně náročné kreace. Nicméně jeho hudba pro klavír se vyznačuje osobitou krásou: zní jásavě i snivě, zamyšleně či rozpustile - podle charakteru hudebního nápadu, pokaždé znamenitého, na němž je skladba postavena. Některé z nich známe z orchestrálních verzí - např. Valčík A dur, který dosáhl světového věhlasu stejně jako Humoreska.
CD obsahuje vedle jednotlivých skladeb (Intermezzo, Mazurka, Presto e-moll) zejména rozsáhlejší klavírní cykly: Silhouetty, Poetické nálady, Menuety. Mezi polkou Pomněnka, kterou zkomponoval Dvořák ve třinácti letech (jde o vůbec první dochovanou skladbu, kterou ještě musel dopracovat Dvořákův zlonický učitel Liehmann), a Humoreskou, patrně nejslavnějším Dvořákovým dílem psaným původně pro klavír, je časové rozpětí téměř čtyřiceti let.
Nejposlouchanější
-
Jack London: Tulák po hvězdách. Román o utrpení a svobodě bezmocného jedince odsouzeného na doživotí
-
Karel Poláček: Denní host, Nocturno. Dvě nestárnoucí humoristické povídky z noční Prahy 20. století
-
Jak obstojí Lízinka na škole pro popravčí? Poslechněte si mrazivě černý román Katyně Pavla Kohouta
-
Jak jsem se protloukal, Cesta do Carsonu, Podivný sen a další příběhy Marka Twaina
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
