Hranice dokumentu. Hranice práce. To nejlepší z 21. ročníku Ji.hlavy

Bude z Ji.hlavy hybridní festival?

Hlavním tématem letošního dokumentárního festivalu v Jihlavě bylo propojování dokumentárních filmů s fikcí. 21. ročník totiž završil tendence k hybridním formátům, které se na akci projevovaly už dřív, například když se v programu objevila speciální sekce Doc-fi, nebo v české soutěži značně inscenované snímky Amerika Jana Foukala nebo Mat goc Dužana Duonga. Citelné byl krok směrem k fikci například u uvedení filmu Skokan Petra Václava, který už česká kina uvedla jako hraný snímek. Dokumentární hodnotu ale má, shodujeme se ve filmových Reflexích v rozhovoru s Martinem Horynou, publicistou a dramaturgem karlovarského festivalu, zaměřeným na dokumentární film.

Skrytá kamera, která má ráda lidi

Žádný ze spíše hraných filmů ale nakonec ji.hlavskou cenu nezískal. Českou radost, jejíž úroveň rozhodně nepřevyšovala předcházející ročníky, vyhrál snímek Český žurnál: Hranice práce. Ten se naopak pohybuje (jako celý cyklus ČT a Hypermarket Films Český žurnál) na hranici žurnalistiky a dokumentu. Nic lepšího z české produkce jsme ale na MFDF Ji.hlava letos jednoduše neviděli. Protagonistka filmu, novinářka Saša Uhlová se dokáže rychle napojit na zaměstnance vykonávající v Česku ty nejhorší profese, sdílet s nimi jejich osudy a těžce se s nimi loučit. Hranice práce jsou díky tomu netezovitý, snímek, který s politickým tématem pracuje na velmi civilní, obecně lidsky sdělné rovině. Zpola skrytou kamerou natočený, vlastně jednoduše působící film je založený na nejdiskutovanějším projektu české žurnalistiky za celý letošní rok, reportážním cyklu Hrdinové kapitalistické práce.  

Apolena Rychlíková: Film sám o sobě v dnešní době svět změnit nedokáže

• Upravit

Navzdory tomu, že ji absolutorium na Katedře dokumentární tvorby FAMU teprve čeká, je již po mnoho let Apolena Rychlíková výrazným hlasem své generace.

Rezervy českých filmech (minimálně v těch, které se letos zaobíraly tématem umírání) odhalilo srovnání s filmem Paní Fang čínského matadora Wanga Binga o ženě, která umírá na Alzheimerovu chorobu. Neuhýbavý, pomalý, ale velmi komplexní film se dotýká mnoha témat spojených s odchodem ze života. Týkají se vztahu umírající(ho) a rodiny, podob smrti a humanity vůbec. Kromě paní Fang a Hranic práce diskutuje v Reflexích také o snímku Kalado nebo Mečiar.