Chuť moci zn. střední Evropa. Snímek Mečiar zahájil jihlavský festival dokumentárních filmů

Z dokumentu Mečiar
Z dokumentu Mečiar

Mnohovrstevnatý portrét Vladimíra Mečiara se povedl. Režisérka Nvotová odvedla velký kus práce a výsledek se blíží etalonu současné české TV dokumentaristiky – aktuální, autorské, ale ne zaujaté nebo sebestředné.

Tereza Nvotová natočila autorský portrét trojnásobného slovenského premiéra Vladimíra Mečiara v zásadě kompilačním způsobem. Základem film jsou záběry, které před několika lety pořídila v jeho známé, problematicky financované vile, kde si Mečiar užívá politický důchod. Značnou část filmu ale tvoří archivní záběry z doby politikova působení, dál se režisérka opírá o výpovědi jeho politických současníků a novinářů, ale také o osobně laděný příběh svůj a příběh vlastní rodiny z doby slovenské transformace, který využívá jako základní narativní linii. (V době Mečiarovy porážky bylo Nvotové teprve 10 let.) Film dotvářejí intermezza, ve kterých kamera krouží kolem center Mečiarovy moci a veřejného vlivu. (Slovenský parlament, sportovní hala, kde politik pořádal svoje setkání s veřejností apod.)

Film funkčně využívá metody anglosaské televizní dokumentaristiky, mezi mnoha jinými inspiračními jmény vytane na mysli Alex Gibney a např. jeho filmový portrét Steva Jobse (Steve Jobs: Muž ve stroji, 2015). Díky poctivé práce s heterogenními zdroji obrazu i názorů před námi postupně vyvstává široce srozumitelný portrét muže, který byl schopen se pevně chopit moci, zneužívat ji ve svůj prospěch, fascinovat davy a nakonec i sám sebe. O jednotlivých složkách si můžeme klást otázky, ale Mečiarova síla není prostý součet jeho jednotlivých částí. Všechny vrstvy dohromady skládají plastický příběh středoevropské postkomunistické transformace, příběh chuti moci, napínající a překračující demokratické limity i memento pro současnost. To explicitně podtrhuje především závěr filmu, zasazený do současnosti a sledující mítink premiéra Fica. Ale paralely jsou velice zřetelné už dřív. Například, když se film dotýká otázek politického marketingu, způsobů vytváření zbožňovaného vůdce a zachránce, nebo ve vztahu schopného, mocichtivého a „všeznalého“ politika schopného kompletně názorově otočit, když to vyhovuje jeho kariéře. A také v momentě, kdy je rozhodnutý zahrát na „východní“, tj. ruskou strunu, když jsou jeho metody politického boje západním demokraciím už zcela chucpe.

České online televize musely k původnímu obsahu dozrát

03839465.jpeg

Jak se daří české tvorbě v internetovém prostředí? Které online televize přežijí?  A bude Stream.cz český Netflix?

Nejenom v současné české společenské atmosféře tak film vyznívá velmi aktuálně. A ačkoliv může díky popsané televizní metodě třeba působit málo radikálně, nebo na pamětníky díky nutným rekapitulacím klíčových faktů málo investigativně a objevně, je skvělým příkladem portrétní dokumentaristické práce. Autorce věříme jak v úvodu deklarovanou ochotu poznat zpětně, o co ve slovenských devadesátých letech šlo, tak také její závěry. Kvůli lokálnímu tématu nemůže mít Mečiar pochopitelně takový dosah jako Steve Jobs, ale Středoevropané by ho vidět měli. Nejenom pokud Mečiara kdysi podporovali.