Hermann von Pückler-Muskau: Dopisy Zesnulého I. Pozoruhodný obraz Anglie první poloviny 19. století

Německý šlechtic Hermann von Pückler-Muskau (1785–1871) proslul jako vynikající zahradní architekt a světoběžník. Své cesty po Evropě, Africe i Asii vylíčil v řadě cestopisů. Když ho nákladné záliby přivedly na mizinu, vydal se na britské ostrovy, aby tam hledal bohatou dědičku. Odtud píše dopisy své (již bývalé) ženě Lucii do Muskau. Plán na rozvod a movitou nevěstu z ciziny, která zachrání rodinné panství, pocházel ostatně z její hlavy.

Z dopisů Lucie často předčítá přátelům. Mezi nimi jsou i manželé Varnhagenovi. Rahel Varnhagenová vedla v Berlíně proslulý literární salón, který navštěvovala řada významných osobností. Vládlo v něm svobodomyslné ovzduší: u jednoho stolu tu sedávali muži se ženami, židé s křesťany či aristokraté s měšťany. Podle oficiální verze právě Varnhagenovi přijdou s nápadem vydat Pücklerovy dopisy knižně. Lucie souhlasí, nakonec kývne i autor a navrhne, že text obohatí o své deníkové zápisy. Přijme zároveň pseudonym Zesnulý. Těžko říci, zda měl přitom na mysli svou smrť společenskou nebo ekonomickou.

V roce 1830 vyjdou v Mnichově Dopisy Zesnulého. Fragmentární deník z Německa, Holandska a Anglie z let 1826, 1827 a 1828. V roce následujícím vyjde ve Stuttgartu dalších čtyřiadvacet dopisů, z Pücklerova pobytu v Anglii v letech 1826–1828, které se v mnohem větší míře soustřeďují na životní styl vyšších společenských vrstev, přičemž identitu osobností autor skrývá za iniciálami jmen, mnohá místa popisuje bez uvedení názvu lokalit a historky, jejichž aktérem byl sám, přisuzuje někdy jiným, podepisuje se jako L., z adresátky Lucie je Julie atd. Kniha se stane senzací a během 30. let vyjdou všechny čtyři svazky znovu, už pohromadě. Autor se z Anglie sice domů vrátil bez nevěsty i bez peněz, ale vydané dílo přineslo zisky, s nimiž se z německých spisovatelů mohl srovnávat jen Goethe a díky nimž se autorovi na čas podařilo odvrátit hrozící finanční katastrofu a prodej panství Muskau.