Gertruda Gruberová-Goepfertová: Příběhy a sny (1-7)

Výtvarnice, básnířka a prozaička Gertruda Goepfertová se narodila 16.4. 1924 v Janštýně u Jihlavy. Maturovala v roce 1943 na Klvaňově gymnáziu v Kyjově. Do konce války byla totálně nasazena v kyjovské sklárně. V letech 1946-1949 studovala na UMPRUM v Praze. V roce 1949 odjela na stipendijní pobyt do Curychu a do Československa se už nevrátila. Přestěhovala se do Francie, kde nastoupila na Ecole Nationale Supérieure des Beaux-Arts. Do Francie uprchl z Čech i její muž Leo Gruber.

V roce 1952 se přestěhovali do Mnichova, kde její manžel pracoval jako redaktor v Rádiu Svobodná Evropa. Od roku 1979 žije v Rosenheimu.

Před odchodem ze země publikovala Gertruda Goepfertová v Akordu, Jitru, Rozkvětu, Řádu a ve Studentském časopise. Později její básně, prózy a kresby vycházely v exilových časopisech: Hlas domova (Melbourne), Kruh (Richmond), Nový život (Roma), Okno dokořán (München), Perspektivy (New York), Proměny (New York), Text (München), Zápisník (New York), Zpravodaj (Zürich).

V šedesátých letech spolupracovala především s Křesťanskou akademií v Římě - navrhovala obálky knih, vydala papírový vánoční betlém a básnickou sbírku Hejna stehlíků (1966). Druhou sbírku, Ohňostroj marnosti, publikovala ve Švýcarsku (1975, Akt) s vlastními linoryty. V posledních letech vyšly v Čechách soubory jejích próz Choroš (2002), Rodokmen (2003) a Půlnoční deník (2005), z nichž byly vybrány texty pro tento pořad.