George Tabori: Weissmann a Rudá tvář

12. září 2017
Klub rozhlasové hry

George Tabori: Weissmann a
Rudá tvář

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Hra  otevírající pod sarkastickým označením „židovský western“ zásadní téma utrpení utlačovaných a hledání vlastní identity. Českého nastudování se v roce 1992 ujal režisér Josef Červinka, který přizval ke spolupráci Vlastimila Brodského (Weissmann), Jana Vlasáka (Rudá tvář) a Jiřího Ornesta (Vypravěč). On-line k poslechu do pondělí 18. září 2017.

Jim (Jiří Ornest), natáčení hry Woodyho Allena Riverside Drive

Ve hře Weissmann a Rudá tvář (nebo také Bílý muž a Rudá tvář) se na poušti potkávají židovský vdovec Weissmann a indián Rudá tvář. Oba dobře znají ponížení a utrpení, které člověku může přinést jeho původ, náboženství nebo etnická příslušnost, přestože, jak píše Tabori, „pod kůží jsou všichni lidé stejní“. V závěru hry, kterou autor s ironií sobě vlastní opatřil podtitulem „židovský western“, se spolu trumfují výčtem příkoří, která jim život přinesl, i když je jasné, že takový souboj může mít stěží skutečného vítěze.

Weissmanna jsem nejdřív napsal jako povídku, byla to poslední věc, kterou jsem dokončil ještě v New Yorku. Byla to tehdy velmi těžká a nepříjemná doba, neboť to staré tolerantní „manželství“ černochů a židů se začalo rozpadat. V jednom newyorském levicovém nočním klubu intelektuálů došlo tenkrát k velké roztržce mezi černochy a bělochy. Černoši se proti nám ostře postavili a zařekli se, že od nás už nikdy nepřijmou žádnou pomoc. Druhým impulsem, dá-li se to tak nazvat, bylo vyprávění jednoho mého přítele, původem indiána z kmene Čerokézů, který ale žil v New Yorku, měl za ženu bělošku a byl veteránem vietnamské války. Někdy začátkem 60. let mi vyprávěl historii svého dědečka, který bojoval ve válce Severu proti Jihu proti Lincolnovi.
George Tabori v rozhovoru pro časopis SAD 1991

Do podoby rozhlasové hry zpracoval Tabori Weissmanna v roce 1979 pro inscenaci západoberlínské stanice RAIS. Některé postavy z divadelní verze v ní chybí (Lovec a Rút), zato je v ní významný part pro vypravěče, kterého si autor zahrál sám. Inscenace získala následně první cenu na festivalu Prix Italia.

V roce 1990 se divadelní hra Weisman und Rotgesicht umístila v anketě Theater heute jako nejlepší německy psaná hra roku. Stejné ocenění za ni Tabori získal také na festivalu současné dramatiky v Mülheimu.

Osoby a obsazení: Vypravěč (Jiří Ornest), Weissmann (Vlastimil Brodský) a Rudá tvář (Jan Vlasák)

Překlad: Josef Balvín
Hudba: Jiří Váchal
Dramaturgie: Oldřich Knitl
Režie: Josef Červinka

Natočeno v roce 1992.

Autoři:Tvůrčí skupina Drama a literatura, Oldřich Knitl