Genesis. Objevování za to stojí, ukazuje quebecký film

Pakliže pravidelně obrážíte filmové festivaly nebo klubové projekce, asi vás neminul občasný a neodbytný pocit bolesti hlavy. Jeho spouštěčem bývá film, který se vyznačuje nezvládnutou autorskou ctižádostí; tedy snahou dělat prakticky všechno jinak, upadat do tvůrčí infantility, a nakonec unavit všechny smysly. Jenže opatrně: přání po něčem klidnějším ústí až nepěkně často v projekci čehosi, co pro změnu dávkuje umořující fádnost, omylem inzerovanou coby podnětný minimalismus. Při takovém zážitku únava a spánek definitivně jedno jest, klidně i v plném kinosále. Ve světle podobných zkušeností vynikne nenápadný půvab kanadského filmu Genesis (2018). Ten totiž vypráví o pohlavním a duševním zrání několika teenagerů nezvykle vybalancovaným způsobem. Přibližuje radost i bolest při juvenilním objevování, onu křehkost a jednosměrné uvažování během nabývání zkušeností. A přestože režisér Philippe Lesage líčí cosi v zásadě prostého, vůbec nerezignuje na promyšlené nebo komplexní tvůrčí postupy, pouze je předkládá jemně, bez vykřičení do světa.

Z filmu Genesis, režie Philippe Lesage |foto: Artcam

Touha objevovat proniká i do tvůrčích postupů

Na Genesis imponuje lehkost vyjadřovacích prostředků. Vícero scén si vystačí s jednoduchým zapíchnutím kamery do středu dění, aniž by následné hemžení postrádalo emocionální náboj. Uznání zaslouží celkové poskládání zápletky, kdy do sebe z jedné strany vše hladce zacvakává, přitom z té druhé lze vycítit rafinovanou skládačku s mimořádným citem pro pozvolnou gradaci. Touha objevovat působí všudypřítomně a proniká i do tvůrčích postupů. Ve filmu zaznívá několik songů, jejichž cyklické opakování umožňuje nacházet v každém z nich postupně další nuance a prvně nezaslechnuté ozvěny. Podobně vyznívají prudké nájezdy kamery z celku na polodetail postav; zprvu jemně odzkoušené, ve druhé polovině početnější. Objevuje nadaný režisér Lesage, objevujeme my s ním, především však objevují hrdinové filmu. Genesis zdařile evokuje ohmatávání iniciačních rituálů před dosažením dospělosti. Řečeno jednoduše: trable kolem lásek, zamilovanosti a všechen ten zmatek, co s tím souvisí.

Z filmu Genesis, režie Philippe Lesage |foto: Artcam

Elektrizující zmatek dospívání

Podstatné je, že snímek zvládá vystihnout pomyslný úvodní moment; ony elektrizující pocity, jež provází první dotyky a hledání čísi blízkosti, případně pak první náznaky odcizení a úsilí dotykům uniknout. Jak snímek připomíná, mezi těmito decentně prchavými okamžiky a pohlavním stykem coby finální páskou existuje nesmírně dlouhá cesta. Jednu z vrcholných scén představuje mluvní cvičení před třídou; protagonista v něm formuluje kvas myšlenek a vlastní emocionální zápolení bez předchozího utřídění, mimoto v cizím jazyce, tudíž pouze za pomoci ustálených rétorických obratů. Nehledě na všechna omezení vystřihne vynikající řeč, plnou objevování slov uprostřed věty a schopnosti sdělit podstatné i ponechat mezeru pro interpretaci jeho slov.

O mnohém vypovídá netečná učitelčina reakce na klukův výstup. Postavy pedagogů v Genesis figurují sice okrajově, přesto mají pro vyprávění značný význam. V postavě žoviálně-zatrpklého učitele zní krom jiného frustrace z celospolečenských témat či debat o nich, což u dospívajících nenacházíme. Mladí objevují jinak, zatím bez výraznějších politických barev a neukončeně. Z výroků učitele se zdá, že nic moc neobjevuje, jelikož svoji pravdu dávno našel a nyní ji – coby školní látku – předává jednou těm, jednou oněm.

Z filmu Genesis, režie Philippe Lesage |foto: Artcam

Zní vám to celé povědomě a poněkud neobjevně? Připouštím, že na výchozí úrovni není snadné vystihnout tematickou originalitu Genesis; filmu, v němž mladý hrdina hltavě čte J. D. Salingera a u postele má nalepenou podobiznu Dostojevského. Jenže pokud nám podobné výjevy připadají beznadějně omleté, nebezpečně se začínáme blížit postavám učitele, jemuž nevinnost připadne směšná a nevěrohodná. Genesis uspěl právě proto, že dokázal tyto okamžiky nasvítit, jak kdyby za sebou neměly sto plus jedna předchozích zobrazení. A přenést jejich elektrizující účinek na ty, kdo si jimi prochází.

Z filmu Genesis, režie Philippe Lesage |foto: Artcam