Genesis. Objevování za to stojí, ukazuje quebecký film

Z filmu Genesis, režie Philippe Lesage
Z filmu Genesis, režie Philippe Lesage

Film kanadského režiséra Philippa Lesage Genesis dokázal dospívání ukázat tak, jako kdyby téma za sebou nemělo sto plus jedna předchozích zpracování.

Pakliže pravidelně obrážíte filmové festivaly nebo klubové projekce, asi vás neminul občasný a neodbytný pocit bolesti hlavy. Jeho spouštěčem bývá film, který se vyznačuje nezvládnutou autorskou ctižádostí; tedy snahou dělat prakticky všechno jinak, upadat do tvůrčí infantility, a nakonec unavit všechny smysly. Jenže opatrně: přání po něčem klidnějším ústí až nepěkně často v projekci čehosi, co pro změnu dávkuje umořující fádnost, omylem inzerovanou coby podnětný minimalismus. Při takovém zážitku únava a spánek definitivně jedno jest, klidně i v plném kinosále. Ve světle podobných zkušeností vynikne nenápadný půvab kanadského filmu Genesis (2018). Ten totiž vypráví o pohlavním a duševním zrání několika teenagerů nezvykle vybalancovaným způsobem. Přibližuje radost i bolest při juvenilním objevování, onu křehkost a jednosměrné uvažování během nabývání zkušeností. A přestože režisér Philippe Lesage líčí cosi v zásadě prostého, vůbec nerezignuje na promyšlené nebo komplexní tvůrčí postupy, pouze je předkládá jemně, bez vykřičení do světa.

Z filmu Genesis, režie Philippe Lesage

Touha objevovat proniká i do tvůrčích postupů

Na Genesis imponuje lehkost vyjadřovacích prostředků. Vícero scén si vystačí s jednoduchým zapíchnutím kamery do středu dění, aniž by následné hemžení postrádalo emocionální náboj. Uznání zaslouží celkové poskládání zápletky, kdy do sebe z jedné strany vše hladce zacvakává, přitom z té druhé lze vycítit rafinovanou skládačku s mimořádným citem pro pozvolnou gradaci. Touha objevovat působí všudypřítomně a proniká i do tvůrčích postupů. Ve filmu zaznívá několik songů, jejichž cyklické opakování umožňuje nacházet v každém z nich postupně další nuance a prvně nezaslechnuté ozvěny. Podobně vyznívají prudké nájezdy kamery z celku na polodetail postav; zprvu jemně odzkoušené, ve druhé polovině početnější. Objevuje nadaný režisér Lesage, objevujeme my s ním, především však objevují hrdinové filmu. Genesis zdařile evokuje ohmatávání iniciačních rituálů před dosažením dospělosti. Řečeno jednoduše: trable kolem lásek, zamilovanosti a všechen ten zmatek, co s tím souvisí.

Z filmu Genesis, režie Philippe Lesage

Elektrizující zmatek dospívání

Podstatné je, že snímek zvládá vystihnout pomyslný úvodní moment; ony elektrizující pocity, jež provází první dotyky a hledání čísi blízkosti, případně pak první náznaky odcizení a úsilí dotykům uniknout. Jak snímek připomíná, mezi těmito decentně prchavými okamžiky a pohlavním stykem coby finální páskou existuje nesmírně dlouhá cesta. Jednu z vrcholných scén představuje mluvní cvičení před třídou; protagonista v něm formuluje kvas myšlenek a vlastní emocionální zápolení bez předchozího utřídění, mimoto v cizím jazyce, tudíž pouze za pomoci ustálených rétorických obratů. Nehledě na všechna omezení vystřihne vynikající řeč, plnou objevování slov uprostřed věty a schopnosti sdělit podstatné i ponechat mezeru pro interpretaci jeho slov.

O mnohém vypovídá netečná učitelčina reakce na klukův výstup. Postavy pedagogů v Genesis figurují sice okrajově, přesto mají pro vyprávění značný význam. V postavě žoviálně-zatrpklého učitele zní krom jiného frustrace z celospolečenských témat či debat o nich, což u dospívajících nenacházíme. Mladí objevují jinak, zatím bez výraznějších politických barev a neukončeně. Z výroků učitele se zdá, že nic moc neobjevuje, jelikož svoji pravdu dávno našel a nyní ji – coby školní látku – předává jednou těm, jednou oněm.

Z filmu Genesis, režie Philippe Lesage

Zní vám to celé povědomě a poněkud neobjevně? Připouštím, že na výchozí úrovni není snadné vystihnout tematickou originalitu Genesis; filmu, v němž mladý hrdina hltavě čte J. D. Salingera a u postele má nalepenou podobiznu Dostojevského. Jenže pokud nám podobné výjevy připadají beznadějně omleté, nebezpečně se začínáme blížit postavám učitele, jemuž nevinnost připadne směšná a nevěrohodná. Genesis uspěl právě proto, že dokázal tyto okamžiky nasvítit, jak kdyby za sebou neměly sto plus jedna předchozích zobrazení. A přenést jejich elektrizující účinek na ty, kdo si jimi prochází.

Z filmu Genesis, režie Philippe Lesage

Genesis (Genèse, Kanada, 2018), 130 min.

Hrají: Noée Nabita, Théodore Pellerin, Édouard Tremblay-Grenier, Pier-Luc Funk a další

Scénář a režie: Phillipe Lesage
Kamera: Nicolas Canniccioni
Česká premiéra: 13. 6. 2019

Spustit audio
autor: Martin Mišúr

Související