Šťastný Lazzaro. (Ne)štastná Itálie v mytickém bezčasí

Nebojíš se, že zjistí pravdu? ptá se syn markýzy, která po desetiletí udržuje své poddané v nevědomosti jejich práv a možností. Alfonsina de Luna – přihlížející z věže svého zámku lopotné práci Lazzara – cynicky odpovídá: „Lidé se podobají zvířatům. Když jim dáš svobodu, pochopí, že jsou v zajetí. Teď sice trpí, ale nevědí o tom. Já využívám je, oni toho chudáka, je to řetězová reakce, kterou nejde zastavit.“

Z filmu Šťastný Lazzaro, režie Alice Rohrwacherová|foto: Aerofilms

Alice Rohrwacherová: Věřím v sílu něžnosti

• Upravit
• Smazat

Italská režisérka Alice Rohrwacherová získala za svůj film Zázraky Velkou cenu na festivalu v Cannes. Film právě vstoupil do české distribuce a my mu budeme věnovat vysílání vltavského pořadu Slovo o filmu 20. srpna. Přečtěte si rozhovor s režisérkou!

Velký podvod

Tato pregnantní formulace je ústřední otázkou třetího filmu Alice Rohrwacherové. Šestatřicetiletá italská režisérka se v něm zamýšlí nad tím, nakolik se její rodná země změnila při přechodu od feudalismu ke kapitalismu. Šťastný Lazzaro je žánrově unikavý alegorický příběh, v jehož středu stojí titulní postava v dojemně nesmělém ztvárnění neherce Adriana Tardiola. Kučeravý jinoch s pohledem plaché laně rád poslouží všem, kdo se ho nestydí zneužívat. Lazzaro žije spolu s pěti desítkami dalších rolníků předškolního až pokročilého věku v bohem i lidmi zapomenutém panství Inviolata. Tam bezplatně otročí na plantážích „královny tabáku“ a netuší, že už dávno má spolu se zbytkem civilizovaného světa nárok na mzdu, vzdělání i svobodu. Tuto překvapivou zvěst se v polovině 90. let dozvídají obyvatelé Inviolaty jen souhrou okolností a prakticky ve stejný moment jsou zmatení a vystrašení nevolníci nuceni své dosavadní obydlí i způsob života opustit. Násilný přesun do města se ale nezdá být předzvěstí lepší budoucnosti. V neméně nemilostné době o pár desítek let později, se jim Inviolata jeví být skoro idylou. Její existenci však už připomíná jen nazpaměť recitovaný novinový článek s titulem „Velký podvod“, pod nímž vešel do dějin jejich smutný osud.

Zrušení pachtu jako posledního přežitku feudalismu mělo v tradičně zemědělské Itálii počátku osmdesátých let přinést zásadní antropologickou změnu. Na příkladu rolníků, jejichž minulost i přítomnost má podobně otrocký charakter, ale Alice Rohrwacherová poukazuje na tristní nevykořenitelnost feudální mentality. Ačkoli se v životě jejích hrdinů radikálně změnily všechny vnější příznaky: doba, obydlí i práce, sociální mechanismy zůstaly stejné. Markýzin správce Nikola stejně jako dřív prodává námezdní sílu za minimální cenu, jen italské zemědělce na trhu práce nahradili podobně bezbranní a sociálně nezajištění běženci. A šlechta - byť už ztratila dřívější lesk a slávu - si střílí z čestných lidí a obírá někdejší poddané o poslední groše.

Z filmu Šťastný Lazzaro, režie Alice Rohrwacherová|foto: Aerofilms

Existence reálného předobrazu podobně tyranizované komunity, odhalené v polovině 80. let, je překvapivým faktem moderních italských dějin. Rohrwacherová se naštěstí povznesla nad banální konstatování nepřekonatelné sociální nerovnosti chudých a bohatých v dobách dávných i přítomných. Palčivé téma režisérka vymaňuje z pole angažovaného sociálního realismu a intertextuálními odkazy ho posouvá ke komplexnější výpovědi s prvky mystiky, životopisu světců i drásavě tragikomickými momenty trefně detekujícími charakter země, doby i lidské přirozenosti.

Z filmu Šťastný Lazzaro, režie Alice Rohrwacherová|foto: Aerofilms

Dědictví sv. Františka

Klíčová legenda o lidužravém vlku, kterého potulný mnich obrátil svým požehnáním - tady zápachem dobrého člověka - přímo odkazuje k apokryfu o Františkovi z Assisi. Parafráze proslulé legendy překlenuje ve filmu časový odstup dvou epoch, které od sebe dělí Lazzarova (dočasná) smrt. Jeho následné vzkříšení symbolickým polibkem vlka (těžko nevzpomenout vlčí legendu o vzniku Říma) umožní Lazzarovi najít své druhy v novém světě. Zde ale pokora a dobrota nejsou cestou duchovní, ale především cestou do záhuby. Ne nadarmo Lazzaro, který je štastný, když vidí radost druhých, v přítomnosti poprvé zapláče. Svatí jsou vždy umučeni kvůli své víře, a tak je i Lazzarova víra v dobro přímo úměrná délce jeho života. František z Assisi, právě takový otrhanec a samaritán jako Lazzaro, a posléze blahořečený patron Itálie, považoval všechny živé bytosti za své bratry. I Lazzaro se ochotně stává polovičním bratrem markýzina syna, v jehož jménu podstupuje oběť nejvyšší. Výmluvný útěk vlka z města definitivně zbaveného dobroty je drásavou pointou, jejíž naléhavost doznívá ještě dlouho po titulcích.

Z filmu Šťastný Lazzaro, režie Alice Rohrwacherová|foto: Aerofilms

Fakta se lehce proměňují v legendy a pohádky se stávají pravdou

Podobně organicky, jako propojuje sociální motivy s mytickými, režisérka čaruje i s dobovými příznaky. Zejména úvodní hádka o putovní žárovku ve sdílené domácnosti několika mnohopočetných rodin neumožňuje zařadit dobu děje přesněji než mezi vynález elektřiny a dnešek. Až disco hity z walkmana markýzina syna nás upozorní, že první polovina filmu je situována do 90. let. A hned vzápětí nás autorka opět mate, když vzkříšeného Lazzara nechává v nezměněné podobě i letním hávu procházet zimní městskou scenérií mezi o dekády sešlejšími druhy. Dobovou dezorientaci umocňuje i vizuální řešení točit na super 16, která filmu dodává nádech vybledlé fotografie.

Z filmu Šťastný Lazzaro, režie Alice Rohrwacherová|foto: Aerofilms

K příhodnosti vybrané stylizace ostatně sama autorka dodává: „Itálie je mytická země. Hranice mezi realitou a fantazií byla v naší zemi vždy rozostřená. Fakta se tu lehce proměňují v legendy a pohádky se stávají pravdou. (…) V mých filmech není ostrá hranice mezi všedním a neobyčejným, mezi skutečností a snem, vše je zde propojeno. Obojí existuje ve stejném světě a nachází svou syntézu ve filmu. Právě film – tedy výmysl – umožňuje propojit tyto dvě strany rozcházející se reality.“

Z filmu Šťastný Lazzaro, režie Alice Rohrwacherová|foto: Aerofilms

Alici Rohrwacherové pak ono propojení pomohlo vytvořit výjimečný portrét Itálie potýkající se s ostře sociálními problémy a přebývající ve stavu mytického bezčasí.