František Hrubín: Srpnová neděle

6. květen 2017

Dva horké letní dny v malé jihočeské vsi. Rybník, lufťáci, místní mládež, venkovský pohřeb. Redaktor Morák přijíždí sdělit milence, že čeká dítě se svou bytnou. Rozhlasová podoba slavného představení první Hrubínovy hry v Národním divadle s legendárním hereckým obsazením on-line k poslechu do pátku 12. května 2017.

Rybník, molo, loďka, léto

Horký letní den u jihočeského rybníka na sklonku 50. let. Schází se tu místní lidé, přijíždí sem lufťáci až z Prahy. Z mozaiky postav, z nichž prakticky každá, jak se z útržků dialogů vyjevuje, za sebou vláčí jakousi starost, se nejvýrazněji vyděluje Alfréd Morák. Literát, sice neúspěšný, ale dostatečně inteligentní, citlivý a hlavně zhrzený na to, aby pocítil tu veškerou banalitu. Má na kontě jeden zásadní morální prohřešek z let okupace a teď ho čeká další dilema.

Tak slunný, rozlehlý život před sebou mít
jako tvá hladina, na níž prostíráš klid,
oblohy slavnostně vzduté,
blankytu plný rybníku, na kterém vítr čeřívá vlny!
Jako ty vlastních vod nikdy nebudeš syt,
člověk syt nebude nikdy holého žití,
ať v mlhách ztrácí se, ať se na slunci třpytí

a jako ovládl živel země a vod,
i život ovládne, z jeho hladiny zmizí
mdlý bludičkový svit,
z hlubin s mrtvými slizy
zdvihne dno úrodné, život aby se z nás
rozlil a obzíral slunný, pokojný čas!
(František Hrubín: Rybník Hejtman, motto k Srpnové neděli)

Františka Hrubína (1910–1971) považujeme především za lyrického básníka. Zároveň je to ale dramatik, jehož poemou Jobova noc (1945) začínal poválečnou éru E. F. Burian. Hry Srpnová neděle (1958) a Křišťálová noc (1961) byly podstatnou součástí Krejčova obrodného a pro české divadlo zásadního programu Národního divadla.

Otomar Krejča

Hra Srpnová neděle se díky inscenaci Otomara Krejči stala manifestem nového divadla bořícího kánony socialistického realismu na jevišti. Nemá výrazný děj ani vyhrocené dramatické situace. A přece z ní dodnes cítíme prazvláštní atmosféru doby, banalitu prošvihnutých životních šancí a věčné téma hledání takového způsobu života, aby se člověk nemusel stydět před druhými a hlavně sám před sebou.

Inscenace z roku 1958, ke které Otomar Krejča přizval scénografa Josefa Svobodu, hudebního skladatele Václava Trojana a prakticky to nejlepší možné herecké obsazení, se stala jednou z nejúspěšnějších počinů činohry Národního divadla. Během tří let dosáhla 163 repríz.

Z této inscenace vychází i rozhlasová adaptace z roku 1960. Režisér Krejča využil prakticky stejné obsazení. Vedle Karla Högera uslyšíte další legendární herce.

Osoby a obsazení: Věra Mixová (Vlasta Fabianová), Zuzka, její neteř (Marie Tomášová), Alfréd Morák (Karel Höger), Pan Vach (Bohumil Záhorský), Paní Vachová (Jiřina Šejbalová), poštmistr (Radovan Lukavský), Jirka (Luděk Munzar), Míla (Jana Kasanová), Hanka (Jana Drbohlavová), venkovan (František Filipovský), muzikant (Zdeněk Šavrda), venkovanka (Ella Poznerová), chlapec (Jan Tříska).

Rozhlasová úprava a dramaturgie: Dalibor Chalupa
Scénická hudba: Václav Trojan
Režie: Otomar Krejča
Rozhlasová režie: Olga Valentová.

Natočeno v roce 1960

 

 

Spustit audio
autor: Tvůrčí skupina Drama a literatura