Filmová Evropa v Česku, filmové Česko v Evropě

V obou případech to byl šťastný výběr, představující rozmanitost současné evropské kinematografie. Milostný příběh situovaný do posledních let 18. století okouzluje umným režijním ztvárněním, dynamickou svěžestí i schopností v pravou chvíli elegantně - a také velmi zábavně - "shodit" romantiku či sentiment; Utajený s mimořádnou účinností zvolna rozehrává téma tajemných videokazet a děsivých malůvek, aby vyústil do závěru s etických podtextem: není důležitý původce, ale adresát zásilek a příčina, proč je rodina pařížského intelektuála dostává. Zlo a násilí, ukryté kdesi hluboko v nás, se nakonec vždycky přihlásí.

Filmové zpracování románu Jane Austinové "Pýcha a předsudek"|foto: kinomol.cz

Přehlídka nabídla čtyřicet vesměs kvalitních či aspoň pozoruhodných evropských filmů. Některé z nich, včetně dvou jmenovaných, vidíme v našich kinech. I letos se konaly celoroční "maratóny evropského filmu" s velmi slušným zájmem publika a tradiční kulatý stůl tentokrát s tématem Český film očima Evropy. Zaznělo tu, že za hranicemi jsou zajisté známy české animované filmy a pohádky, mnozí pamatují Kolju, někteří znají Tmavomodrý svět, díky cenám na několika mezinárodních festivalech i Slámovo Štěstí. Zevrubnější informace a širší znalost, jakož i zájem velkých filmových festivalů o české filmy, však narážejí na nedostatek peněz i koordinaci domácích institucí. České filmy nemají velký podíl na zahraničním trhu; například ve Francii byly v posledních pěti letech uvedeny jen čtyři! Překvapivě dobrý zvuk však má český film v Asii, zejména v Japonsku - mluvila o tom programová ředitelka karlovarského festivalu Julietta Zacharová, která se setkala s řadou odborníků nadšených třeba ze snímků Jana Švankmajera.

Zacharová i Jana Černíková z Českého filmového centra shodně uváděly, že pokud by se mělo o našich filmech v zahraničí, zejména pak v Evropě, víc vědět, měly by se o nich "vypouštět" informace s předstihem, už od tvorby scénáře. Nezbytné je i zajistit zahraničního distributora. Naši producenti také někdy poněkud podceňují menší festivaly, "šetří" si film pro ty velké - kam se nakonec nedostane. Přitom cena třeba v Rotterdamu nebo v San Sebastianu bývá základem širšího mezinárodního úspěchu. Budování image naší kinematografie je běh na dlouhou trať, do nějž stojí za to investovat peníze i vůli (jistě i ze strany státu). Podpora musí také vycházet z více zdrojů. Dosud se bere málo v potaz i televizní uvedení filmu.

Thriller "Utajený" Michaela Hanekeho|foto: kinomol.cz

A o co má zájem zahraniční publikum? Chce především filmy, které zachycují současný život lidí a jejich problémy; rádo srovnává a ověřuje si příbuzná společenská témata. "Úspěch spočívá hlavně v tom, že je to normální film s normálními problémy," míní Marcel Maiga z cottbuského festivalu, který přidal i zkušenost, že komedie moc nezabírají, protože specifickému českému humoru publikum příliš nerozumí. Dodal však, že pro hlubší zájemce o filmové umění - tedy návštěvníky artových kin - jsou české filmy důležité. Jen prý by se do světa měly vysílat účinnější signály, proč je dobré ten či onen snímek koupit do francouzské nebo německé distribuce. A jsme zase u nedostatku prostředků na účinnou propagaci.