Fascinuje mě ten nepoměr mezi pověstí a realitou, říká o natáčení mezi Romy dokumentarista Tomáš Kratochvíl
Proč je důležité, aby z České televize nezmizel společensko-kritický dokument? Protože dokáže daleko rychleji vyvolat debatu o důležitých tématech, jako je například chudoba. Myslí si to alespoň dokumentarista Tomáš Kratochvíl, který se dlouhodobě věnuje tématům spojeným s ekologií a romskou problematikou. Na letošním festivalu Jeden svět má premiéru jeho film Pongo Calling. I o něm mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.
Vyrůstal na Vysočině a vysokou školu studoval v Praze. Než se spřátelil s herci z DAMU, kteří v létě hráli ve vyloučených lokalitách s koněm a maringotkou Shakespearova Othella, žádné Romy osobně neznal. Damácký projekt ho zaujal a záhy ho napadlo, že by z toho mohl vzniknout zajímavý dokument.
Námět s úspěchem nabídl brněnské České televizi a od té doby se k romským tématům vrací. „Během natáčení jsem se seznámil s romskou komunitou, vyvrátil jsem si všechny předsudky, které jsem vůči ní trpěl, a zjistil jsem, že je mi mezi nimi dobře. Romové mě naučili přímostí v komunikaci, líbí se mi i jejich smysl pro humor a jižanský oheň, který tady postrádám. A tak jsem u toho zůstal, dodnes mě fascinuje ten nepoměr mezi pověstí a realitou,“ konstatuje.
Ukažte, že taky máte práci
Půl roku žil Tomáš Kratochvíl v ústeckých Předlicích v romské rodině a svou zkušenost přetavil do dokumentu Gadžo, který v rámci Českého žurnálu odvysílala Česká televize. Točil i v brněnském Bronxu, kde to zná i coby tamní rezident. Na posluchačský dotaz, který se ptal po jeho zkušenosti s romskými spolubydlícími, odpověděl, že v těsném sousedství Kratochvílů bydlí „extrémně hlučná“ olašská rodina. Přesto je přesvědčený, že problémem České republiky nejsou Romové, ale systémový anticiganismus a také segregace ve školách.
Ve svém nejnovějším filmu Pongo Calling otevírá další málo mapované téma spojené s Romy: jejich odchod do Anglie – podle Kratochvíla za kanálem La Manche žije nejpočetnější komunita mimo ČR – a tamní zakořenění. Dokument vypráví o romském řidiči Štefanu Pongovi, který s rodinou v Anglii našel domov i práci, a v pauzách mezi vykládkami kamionu přes videa z mobilu podporoval a motivoval českou romskou komunitu, aby ukázala, že také pracuje a zajímá se o aktivní způsob života. Tomáš Kratochvíl si původně myslel, že Štefanova domu v Manchesteru využije jen jako základny pro natáčení v dalších koutech Anglie, nakonec se ale ukázalo, že nejlepšími protagonisty snímku budou právě Štefan Pongo a jeho rodina.
O proměnách námětu mluvil Kratochvíl ve Vizitce detailně. Vysvětlil také, proč se na pražské FAMU nezdržel víc než rok, popsal rozdílu v přístupu k dokumentu a novinářské reportáži a na příkladu snímku Jezero o atypickém jihomoravském Čejčském jezeru ukázal, jak může soustředěná práce aktivně pohnout se zdánlivě mrtvým problémem.
Související
-
Během minutového filmu odvyprávíte všechno, říká dokumentarista Adam Hanuljak
„Problém je, že s poslechem podcastu si vytahujeme jen to, co chceme slyšet. Přestává fungovat moment náhody,“ míní režisér Adam Hanuljak.
-
Máte staré rodinné video? Mou ctižádostí je zpřítomnit filmové archivy, říká dokumentarista Jan Šikl
Má rád hudbu Michala Kocába, ale také minimalisty jako je Philip Glass. Jan Šikl zasvětil profesní život práci s domácími filmovými archivy.
-
Film Každá minuta života mi ukázal, kolik času někteří rodiče věnují dětem dětem, říká Erika Hníková
Zvláštní cenu poroty v hlavní soutěži na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech získal český dokument Eriky Hníkové Každá minuta života.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka