Exkurze

…aneb Zrada výuky v terénu

Praha, Karlovo náměstí, hluk ulice.

Učitel: Tak, děcka, pojďte ke mně a poslouchejte. Černý, Macura, nepřekážejte tam… dobře. Takže teď se nacházíme na Karlově náměstí a toto je socha Boženy Němcové, jedné z našich nejvýznamnějších spisovatelek. Pěnkavo, nevadí ti, že mluvím? Nejznámější dílo Boženy Němcové je co?

Žákyně: Sím, Babička.

Učitel: Správně, Foltýnová. A kde se Babička odehrává? No… Na Starém… Na Starém…

Žák: … Egyptě.

Učitel: Bělidle! (povzdech) A kdo mi řekne, jak se Božena Němcová jmenovala za svobodna? Někdo jiný než Foltýnová? Překvapeně: Pěnkava? No výborně. Tak jak se jmenovala?

Žák: Eliška Krásnohorská.

Učitel: Prosím tě, Pěnkavo, a na to jsi přišel jak?

Žák: Protože je to na tý soše napsaný.

Žákyně: To je pravda, pane učiteli, fakt to tam je. Ale dyť vona byla Panklová, ne?

Žák: Ty si Panklová!

Učitel: (rychle) Ehm, tak končíme a půjdeme dál. Pohyb, pohyb… rychle, nezdržujeme.

Žák: (přemýšlí) Ale že si jako manželka změnila i křestní méno… Pane učiteli? To vona jako…

Učitel: (odsekne) Pěnkavo, neštvi mě! Celý rok je ti literatura ukradená a začneš se o ni zajímat zrovna teď, uprostřed křižovatky!

Hluk ulice sílí.

Osoby a obsazení:
Učitel: Martin Myšička
Žák Pěnkava: Jiří Köhler
Žákyně Foltýnová: Kateřina Rathouská

Autor: Petr Hudský
Režie: Dimitrij Dudík
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Mistr zvuku: Radek Veselý
Zvuková spolupráce: Petr Šplíchal
Produkce: Radka Tučková

>> Zpět na hlasování