Evropská žízeň

Dobře se to dá ukázat na kontrastu zpráv o suchu a o povodních. Povodně jsou dramatické a heroické: lidé šplhají na střechy, vrtulníky létají. Do ohrožené oblasti se sjíždějí nebo naopak nesjíždějí politici, svět slibuje pomoc a kráva Blažena utone. Naopak o dlouhotrvajícím suchu se toho nedá moc napsat: stále neprší, zase nepřivezli vodu, rostliny uschly, nemůžeme se sprchovat. Druhý den a další dva měsíce se opakuje totéž. Sucho je bezvýchodné a tíživé. Sucho je velké trápení, kterého má každý dost. Obětem povodní se dá pomoci, oběti sucha musí sedět doma a čekat, až za půl roku zaprší.

Přestože o něm noviny nepíší, je ale sucho velkým tématem. V průběhu posledních pěti let postihlo nebývalé sucho hned několik evropských států - Řecko, Rumunsko, části Itálie a v poslední době i Francii, Španělsko a Portugalsko. V některých regionech to bylo nejhorší sucho za posledních 50, 100, či dokonce 300 let.

Znamená to něco pro nás? Zamysleme se nad situací, předpovídanou už řadu let v mnoha klimatických analýzách - na jihu Evropy panuje sucho, ale ve středu kontinentu je všechno celkem v pořádku. V takovém případě se změní směry dovolených, na jihu Evropy oslabí zemědělství, zavřou se továrny, které spotřebovávají příliš mnoho vody a vlády podpoří investice do šetrného průmyslu, aby nahradily místa ztracená v zemědělství.

Naopak ve střední a severní Evropě přibude turistů, zostří se konkurence v průmyslu a zlepší se situace v zemědělství. Budeme si pak spílat do hlupáků, že jsme zastavěli jedny z nejúrodnějších domácích půd a cizinecká policie si nebude vědět rady s přílivem ekologických chudáků třeba z Albánie nebo Turecka.

Máme nějaké důkazy o tom, že by ve střední Evropě už někdy dlouhodobé sucho řádilo? Dobrou odpověď dávají usazeniny travertinů na vývěrech jeskynních vod. Během normálního středoevropského klimatu se z vod sráží vápenec a vznikají tak charakteristické laminované sedimenty - co rok to jedna vrstva.

Jenže v průběhu posledních deseti tisíc let byla tato vcelku pravidelná sedimentace několikrát přerušena. Vývěry na dobu 200-700 let vyschly a na dříve přetékaném povrchu travertinové kaskády vznikaly tmavé půdy. Naposled se tak stalo v letech 1250-700 před Kristem, tedy v době, kdy se po mnoha bojích a etnických invazích vynořila řecká kultura jako základ evropské civilizace. Bylo na počátku našich evropských dějin sucho anebo Sokrates?

Kromě těchto dlouhodobých such se v klimatickém záznamu objevují srážkově chudá období, která trvají 30 až 50 let a někdy po sobě následující i dva či tři suché roky.

Ani během těchhle období se ale ve střední Evropě nestává, že by bylo jenom sucho - vždycky nakonec zaprší a země se nějak vzpamatuje.

Každá z našich krajin přitom reaguje trochu odlišně. Na horách, kde ročně naprší kolem 800 či více milimetrů srážek, se sucho téměř neprojevuje. Ale na jižní Moravě anebo ve středních Čechách, které leží ve srážkovém stínu pohraničních hor, může dojít voda ve studních, zaschnout plodiny a jehličnaté lesy mohou postihovat častější požáry. Nevypadá to na žádnou velkou katastrofu jako někde v Sahelu, jen na nepříjemnosti.

Když pozoruji, jak se rozrůstají některá města a vesnice a jak starostové mají radost z toho, že víc obyvatel znamená víc daní, říkám si: "Budete mít dost vody pro všechny, kdyby nedejbože v tomto klimaticky rozkolísaném světě přišlo několikaleté sucho? Že jste na to nepomysleli a nikdo vám nic neřekl? To je přece vlastností většiny novin, které si čtenáři vychovávají tak, aby se nic skutečně potřebného nedozvěděli.