Drátové spojení
David Drábek
Síla ptačího vlasteneckého citu. Další díl ze série mikroher Vycpaniny z české kotliny. V režii Aleše Vrzáka účinkují Pavla Tomicová a Andrea Elsnerová.
„Znělka“ – štěkot, bečení, kníkání, štěkání, bzučení, kvokání, vrčení i nepokrytý řev...
JIŘIČKA: Pípípípíp... Kdopak jsem, poznáte?
VLAŠTOVKA: Jasně, že nepoznají. Trumbero.
JIŘIČKA: Sedávám riskantně na drátech vysokého napětí...
VLAŠTOVKA: Sami mají dlouhé vedení.
JIŘIČKA: Před deštěm poletuji těsně nad vašimi vlasovými porosty...
VLAŠTOVKA: Jsi vlezlá. Proč se ponižuješ? Neznají pořádně ani ptáky ve svých gatích.
JIŘIČKA: Oh ne, ty ordinérní vlaštovko!
VLAŠTOVKA: Ó ano, ty obrozenecká jiřičko...
JIŘIČKA: Teď jsi mě vyzradila!
VLAŠTOVKA: Proč se s nima vybavuješ – zabili tě a vycpali.
JIŘIČKA: Miluju Čechy a Češky.
VLAŠTOVKA: Tak proč od nich na podzim zdrháme, ha?
JIŘIČKA: To jediné si vyčítám... Že nemám tolik vnitřní síly jako ten ptáček oddaný princově soše z pohádky Oscara Wildea...
VLAŠTOVKA: Neromantizuj to, ptačí mrtvolko. Maj tu v zimě hnusnou kosu.
JIŘIČKA: Chichichi... jsme hrozné.
OBĚ: Chachachachacha!!!!
(Řehoní se, až se jim podlomí plastová bidýlka.)
Osoby a obsazení
Vlaštovka: Pavla Tomicová
Jiřička: Andrea Elsnerová
Autor: David Drábek
Režie: Aleš Vrzák
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Zvukový mistr: Milan Křivohlavý
Natáčecí technik: Naděžda Culková
Zvuková spolupráce: Ladislav Železný
Produkce: Iveta Tomášková, Jitka Paříková
Nejposlouchanější
-
Jak obstojí Lízinka na škole pro popravčí? Poslechněte si mrazivě černý román Katyně Pavla Kohouta
-
Jack London: Tulák po hvězdách. Román o utrpení a svobodě bezmocného jedince odsouzeného na doživotí
-
Václav Havel: Dopisy Olze. Rozhlasová verze divadelní inscenace režijního dua SKUTR
-
Černá a bílá, Píseň na rozloučenou, Šanghaj, Ghetto a hranice a další povídky Jiřího Weila
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.