Doznání: Asi jsem ortodoxní
První neděli v září proběhl již sedmý Evropský den židovské kultury. Přes deset tisíc dobrovolníků a institucí, židovských obcí, muzeí, městských úřadů i turistických kanceláří po celé Evropě zorganizovalo prohlídky běžně nepřístupných památek a kulturní akce, jež měly širší veřejnost seznámit s historií, náboženstvím i uměním židovských komunit.
Česká republika se k této významné akci připojila otevřenými dveřmi synagog a starých hřbitovů. Výstav, koncertů a přednášek bylo jako šafránu. S nezodpovězenou otázkou, není-li to škoda, vyrážím na cestu tramvají, na jejímž konci dojdu nečekaného poznání.
Na brněnském židovském hřbitově si svěží vánek pohrává s břečťanem a travnaté cestičky mezi hroby úlevně oddychují - davy natěšených turistů je neušlapou ani dnes. Příjemný klid vládne i ve stroze funkcionalistické, a přece působivé synagoze na Skořepce. Scházím z ženské galerie a před almemorem v hlavní části budovy si připadám nepatřičně: tak trochu ráda, že mě pustili dovnitř, tak trochu zahanbená a s pocity čumila. Vydám se na procházku místy, jež kdysi patřila k židovské čtvrti. Míjím sklady, stavební proluky, vybydlené domy, opuštěná nároží. Z nesmlouvavých stran průvodce na mě křičí slova "demolice" a "asanace". Nejsou-li lidé, k čemu jejich domy. Asi.
Kousek od bývalého polského templu si vzpomenu na letní výlet do Mikulova. V Horní synagoze, jediné ze dvanácti, která se dochovala do dnešní doby, stály lavice z křesťanského kostela a na zdi visely fotografie zakrvácených obličejů z Palestiny a Jeruzaléma. Jako by synagoga, jež neplní svůj účel, mohla být jen muzeem. Kousek odtud stojí nově zbudované náměstíčko. Tenkrát bylo ještě prázdné. Jak mi však řekla slečna na mikulovském židovském hřbitově, místní radní se chystali do jeho středu umístit sochu Bakcha. U bývalého židovského ghetta? "Ano, jen tu sochu nedávno přejmenovali na Spícího vinaře." S pobavením jsem si přečetla články z regionálního tisku, některé pobouřené, jiné smířlivé. Na chvíli mě zarazil výrok městského architekta, který názory kritiků nevhodného umístění sochy označil za ortodoxní. "Žádná ortodoxie nemá v 21. století co dělat," pravil. Teď mi ta slova zní v uších. Znovu se dívám na místo, kde v Brně stála škola a modlitebna Židů z Haliče, a pak pokorně nastoupím do tramvaje. Ano, asi jsem vážně ortodoxní.
