Dospíváním se prozlobil, teď život dělí mezi statek a židovskou obec. Motivuje mě, když je vidět odvedená práce, říká Jiří Löwy
Interiéry, z jejichž zdobnosti v maurském stylu přechází zrak, má dnes nově zrekonstruovaná Velká synagoga v Plzni. Po třech letech se znovu otevírá nejen modlitbám, ale i kulturnímu životu. Jedním z mužů, který se o rekonstrukci zasadil, je předseda plzeňské židovské obce Jiří Löwy. Ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem mluvil i o tom, jak těžké to s ním rodiče měli ve školních letech, co mu dal skauting a jak se dostal k práci na rodinném statku.
Na základní škole patřil k žákům, které příliš nelákalo studium ani sekání dobroty. Přes babičku z máminy strany ale odmala slýchal o židovské komunitě, babička si přála mít svého vnuka ostříhaného jako ortodoxního Žida. „Když jsme se z města Touškov přestěhovali do Plzně, musel jsem chodit s tatínkem do synagogy. Zúčastňoval jsem se židovských svátků, chodil na židovské pohřby, s tátou jsem jezdil po židovských hřbitovech v západních Čechách, kde jsme s obcemi domlouvali, aby se o ně staraly, což se dařilo, a táty jsem se začal víc vyptávat,“ vzpomíná pětašedesátiletý předseda plzeňské židovské obce Jiří Löwy.
Mladí se angažují
Löwyho otec se odjezdem do Anglie zachránil před jistou deportací do koncentračního tábora. V zahraničí pracoval na statku a později s armádou bojoval v bitvě o Dunkerque. Vztah prý spolu měli komplikovaný, o židovství ovšem diskutovali často.
Právě díky nejrůznějším debatám a studiu literatury si postupně doplňoval znalosti reálií, paralelně s tím se ale věnoval práci na statku nedaleko Plzně. Otec jej po roce 1989 dostal v restituci a jeho syn je zemědělcem dodnes. Dodnes se ale také angažuje v židovské obci. Je místopředsedou a členem správní rady Židovského muzea v Praze, členem prezídia Federace židovských obcí a předsedou plzeňské židovské obce, v níž je dnes zaregistrována zhruba stovka členů. Oproti čtyřem tisícovkám před druhou světovou válkou je to zlomek, Jiří Löwy ale kvituje, že se v poslední době podařilo přitáhnout několik mladých rodin, jež si pomalu organizují svá vlastní setkání.
Jako důležitý moment ve svém životě vnímá Jiří Löwy účast ve skautském oddíle, kde se naučil spoléhat sám na sebe a zároveň fungovat v partě a plnit úkoly. Hodilo se mu to při organizaci rekonstrukcí budov po revoluci navrácených židovské obci – jak ve Vizitce řekl, vidět za sebou výsledky odvedené práce je pro další činnost motivující – , hodilo se mu to i v posledních třech letech, kdy probíhala rekonstrukce Velké synagogy v Plzni.
Nádherné interiéry s prvky v maurském stylu jsou od začátku dubna přístupné veřejnosti každý den kromě sobot od 10:00 do 17:00 hodin. Kromě modliteb se v nich budou konat i koncerty, přednášky či výstavy – ostatně černobílé fotky židovských míst od Radovana Kodery, jenž se této tematice věnuje dlouhodobě, je možné si prohlédnout už teď.
Jiří Löwy ve Vizitce detailně mluvil také o rozčarování, které panovalo po zjištění, že největší plzeňská tóra nepochází z Plzně, nýbrž z Bavorska. Po návštěvě dotčeného města Straubing si ale plzeňští Židé mohli oddychnout. Němečtí kolegové byli rádi, že je o „jejich“ tóru dobře postaráno, a vrácení nepožadovali.
Související
-
Je dobré psát si deník. V budoucnu nám připomene, že jsme si dokázali poradit s krizí, říká farářka
„Je šikovné, když má farář rodinu, zkušenost se vztahy. A jsem přesvědčená, že svět nesestává jen z duchovních, ale i z fyzických prožitků,“ říká Martina Viktorie Kopecká.
-
Toužila jsem navrhnout muzeum nebo kostel. Teď jen toužím spolupracovat s výbornými klienty
Až do 7. října se budou v České republice v rámci Dne architektury pořádat diskuse a vycházky za netradiční architekturou. Za projektem stojí Marcela Steinbachová.
-
Sochař Otmar Oliva: Čichová paměť je ta nejniternější. Hory jsem si zamiloval skrz ni
S prací sochaře a olomouckého rodáka Otmara Olivy se můžeme setkat například v Praze v kostele Panny Marie Vítězné nebo v kapli svaté Anny v Olomouci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
