Dospíváním se prozlobil, teď život dělí mezi statek a židovskou obec. Motivuje mě, když je vidět odvedená práce, říká Jiří Löwy

Na základní škole patřil k žákům, které příliš nelákalo studium ani sekání dobroty. Přes babičku z máminy strany ale odmala slýchal o židovské komunitě, babička si přála mít svého vnuka ostříhaného jako ortodoxního Žida. „Když jsme se z města Touškov přestěhovali do Plzně, musel jsem chodit s tatínkem do synagogy. Zúčastňoval jsem se židovských svátků, chodil na židovské pohřby, s tátou jsem jezdil po židovských hřbitovech v západních Čechách, kde jsme s obcemi domlouvali, aby se o ně staraly, což se dařilo, a táty jsem se začal víc vyptávat,“ vzpomíná pětašedesátiletý předseda plzeňské židovské obce Jiří Löwy.

Rekonstrukce velké synagogy v Plzni|foto:Karolína Sedláková, Český rozhlas

Mladí se angažují

Löwyho otec se odjezdem do Anglie zachránil před jistou deportací do koncentračního tábora. V zahraničí pracoval na statku a později s armádou bojoval v bitvě o Dunkerque. Vztah prý spolu měli komplikovaný, o židovství ovšem diskutovali často.

Právě díky nejrůznějším debatám a studiu literatury si postupně doplňoval znalosti reálií, paralelně s tím se ale věnoval práci na statku nedaleko Plzně. Otec jej po roce 1989 dostal v restituci a jeho syn je zemědělcem dodnes. Dodnes se ale také angažuje v židovské obci. Je místopředsedou a členem správní rady Židovského muzea v Praze, členem prezídia Federace židovských obcí a předsedou plzeňské židovské obce, v níž je dnes zaregistrována zhruba stovka členů. Oproti čtyřem tisícovkám před druhou světovou válkou je to zlomek, Jiří Löwy ale kvituje, že se v poslední době podařilo přitáhnout několik mladých rodin, jež si pomalu organizují svá vlastní setkání.

Jako důležitý moment ve svém životě vnímá Jiří Löwy účast ve skautském oddíle, kde se naučil spoléhat sám na sebe a zároveň fungovat v partě a plnit úkoly. Hodilo se mu to při organizaci rekonstrukcí budov po revoluci navrácených židovské obci – jak ve Vizitce řekl, vidět za sebou výsledky odvedené práce je pro další činnost motivující – , hodilo se mu to i v posledních třech letech, kdy probíhala rekonstrukce Velké synagogy v Plzni.

Velká synagoga v Plzni|foto:Židovská obec Plzeň

Nádherné interiéry s prvky v maurském stylu jsou od začátku dubna přístupné veřejnosti každý den kromě sobot od 10:00 do 17:00 hodin. Kromě modliteb se v nich budou konat i koncerty, přednášky či výstavy – ostatně černobílé fotky židovských míst od Radovana Kodery, jenž se této tematice věnuje dlouhodobě, je možné si prohlédnout už teď.

Jiří Löwy ve Vizitce detailně mluvil také o rozčarování, které panovalo po zjištění, že největší plzeňská tóra nepochází z Plzně, nýbrž z Bavorska. Po návštěvě dotčeného města Straubing si ale plzeňští Židé mohli oddychnout. Němečtí kolegové byli rádi, že je o „jejich“ tóru dobře postaráno, a vrácení nepožadovali.