Dobrý kritik by měl umět dobře vidět, slyšet a psát, říká zakladatel časopisu Svět a divadlo Karel Král
Po dvaatřiceti letech odešel z vedení časopisu Svět a divadlo jeho zakladatel a šéfredaktor Karel Král. Proč? Důvody popsal ve Vizitce Veronice Štefanové. Mluvili spolu ale také o jeho „anarchistických“ plánech, o nízkém ohodnocení kritiků a problematickém financování divadla, o vlivu režiséra Petra Lébla anebo o tom, proč je pro něj důležité, aby recenzent při psaní vyložil karty na stůl.
Divadlo jej v dospívání nebavilo, na žebříčku oblíbených uměleckých disciplín ho měl na posledním místě. Pokukoval spíš po dráze rockové hvězdy. Učil se na knihkupce, pracoval v antikvariátu a rád četl. Všechno včetně divadelních her. „Tak jsem se dostal k časopisu Divadlo a došel jsem k názoru, že to není tak blbé. Že i divadlo může být zajímavé umění,“ vzpomíná divadelní kritik Karel Král.
Tohle je divadlo, které neznáte
První inscenací, která jej o tom přesvědčila, byl Jakub a jeho pán v režii Ivana Rajmonta v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Divadlo jej nakonec zcela polapilo a on na Filozofické fakultě vystudoval divadelní a filmovou vědu.
Od konce sedmdesátých let pak působil v Divadelním ústavu, kde se, režimu navzdory, sdružovali kvalitní odborníci. Krátce po revoluci, v roce 1990, založil časopis Svět a divadlo, ve kterém se svými spolupracovníky toužil reflektovat divadlo ve světovém kontextu. „Nechtěli jsme se uzavírat ve své bublině a vydávat jen ryze divadelní články. Chtěli jsme přiblížit divákům divadlo, které neznají,“ vzpomíná. Sám se kromě vedení časopisu a psaní divadelních kritik věnoval režii, například v brněnské Huse na provázku nebo v pražském Divadle v Dlouhé. Toto rozkročení, jež by leckomu mohlo připomínat střet zájmů, ovšem vnímá jako výhodu. „Dovedl jsem se díky tomu na obě strany dívat s určitou tolerancí,“ konstatuje.
Dobrý divadelní kritik by se podle Karla Krále neměl při psaní zbavovat subjektivity, ostatně „vyškrtnout“ z vnímání představení životní a diváckou zkušenost ani není možné. Důležité ale podle něj je, aby kritik psal, co vidí, a nikoliv to, co si domýšlí. „Dobrý kritik má podle mě umět hlavně dobře vidět, slyšet a psát,“ shrnuje nutnou řemeslnou výbavu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Raymond Chandler: Španělská krev. Detektivní případ rafinovaného využití vraždy pro politické účely
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Karel Čapek: Hovory s T. G. M. Vzpomínky, úvahy a myšlenky prvního československého prezidenta
-
Karel Tůma: Jak se chytají ženy, Komedie s vánočním stromkem. Dvě humoristické vánoční povídky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.