Dobrý kritik by měl umět dobře vidět, slyšet a psát, říká zakladatel časopisu Svět a divadlo Karel Král
Po dvaatřiceti letech odešel z vedení časopisu Svět a divadlo jeho zakladatel a šéfredaktor Karel Král. Proč? Důvody popsal ve Vizitce Veronice Štefanové. Mluvili spolu ale také o jeho „anarchistických“ plánech, o nízkém ohodnocení kritiků a problematickém financování divadla, o vlivu režiséra Petra Lébla anebo o tom, proč je pro něj důležité, aby recenzent při psaní vyložil karty na stůl.
Divadlo jej v dospívání nebavilo, na žebříčku oblíbených uměleckých disciplín ho měl na posledním místě. Pokukoval spíš po dráze rockové hvězdy. Učil se na knihkupce, pracoval v antikvariátu a rád četl. Všechno včetně divadelních her. „Tak jsem se dostal k časopisu Divadlo a došel jsem k názoru, že to není tak blbé. Že i divadlo může být zajímavé umění,“ vzpomíná divadelní kritik Karel Král.
Tohle je divadlo, které neznáte
První inscenací, která jej o tom přesvědčila, byl Jakub a jeho pán v režii Ivana Rajmonta v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Divadlo jej nakonec zcela polapilo a on na Filozofické fakultě vystudoval divadelní a filmovou vědu.
Od konce sedmdesátých let pak působil v Divadelním ústavu, kde se, režimu navzdory, sdružovali kvalitní odborníci. Krátce po revoluci, v roce 1990, založil časopis Svět a divadlo, ve kterém se svými spolupracovníky toužil reflektovat divadlo ve světovém kontextu. „Nechtěli jsme se uzavírat ve své bublině a vydávat jen ryze divadelní články. Chtěli jsme přiblížit divákům divadlo, které neznají,“ vzpomíná. Sám se kromě vedení časopisu a psaní divadelních kritik věnoval režii, například v brněnské Huse na provázku nebo v pražském Divadle v Dlouhé. Toto rozkročení, jež by leckomu mohlo připomínat střet zájmů, ovšem vnímá jako výhodu. „Dovedl jsem se díky tomu na obě strany dívat s určitou tolerancí,“ konstatuje.
Dobrý divadelní kritik by se podle Karla Krále neměl při psaní zbavovat subjektivity, ostatně „vyškrtnout“ z vnímání představení životní a diváckou zkušenost ani není možné. Důležité ale podle něj je, aby kritik psal, co vidí, a nikoliv to, co si domýšlí. „Dobrý kritik má podle mě umět hlavně dobře vidět, slyšet a psát,“ shrnuje nutnou řemeslnou výbavu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
David Zábranský: O jednom zachraňování života. Radikální moudra ceděná přes roušku čte Václav Neužil
-
Zbožný Tomáš a Blíženci. Dvě povídky Jakuba Arbese
-
Vídeňský hlas Ameriky. Poslechněte si Osudy novináře Ivana Medka
-
Miloš Doležal: Zahradníček a malí Izákové. Povídka o drcení křehkého básníka v žaláři komunistů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka