Zapněte si telefony, divadlo Laterna magika začíná. Radim Vizváry chce nostalgii nahradit virtuální realitou. A nalákat na ni mladé publikum
Celý profesní život strávil na volné noze se spolupracovníky, které si vybral. Od ledna se ale pro mima, režiséra a choreografa Radima Vizváryho leccos změnilo, neboť se stal uměleckým šéfem Laterny magiky. S Veronikou Štefanovou mluvil ve Vizitce o potřebě inovovat koncept multimediálního divadla, které ohromilo svět roku 1958, ale třeba i o receptu na rychlejší regeneraci opotřebovaného těla.
První věc, kterou Radim Vizváry po seznámení se souborem Laterny magiky udělal, byla organizace workshopů současného tance, masky, nového cirkusu a pantomimy. „Chtěl jsem tím ukázat, že se vydám cestou multižánrovosti a že budu vyžadovat rozšiřování dovedností. Pro mě je Laterna prostor pro experiment, kde jsou všechny složky propojené a rovnocenné,“ říká na adresu čtvrté scény Národního divadla, již má dnes leckdo zafixovanou zejména jako scénu taneční a těžící z nostalgie po časech zakladatele Laterny magiky Alfréda Radoka. I to chce host vltavské Vizitky změnit.
Na tradici experimentálního divadla by rád navázal moderními a inovativními prostředky – počítá s digitálními platformami a virtuální realitou. Proto také požádal o spolupráci Signal Festival, Centrum současného umění DOX anebo Institut intermédií na ČVUT, s nímž připravuje speciální mobilní aplikaci. Tu si diváci – ideálně i ti mladí, kteří dříve do Laterny nechodili – před začátkem představení zapnou a část show prožijí právě ve virtuální realitě.
Patnáct kilometrů, víno a spát
Laterna magika byla dlouho spojená s produkcí pro zahraniční zájezdy. Také to by mohlo být v budoucnu jinak. I kvůli plánované rekonstrukci Nové scény Národního divadla, kde Laterna magika hraje, je třeba najít nové prostory. Vizváry počítá s krátkodobým obsazováním a oživováním atypických budov v Praze a „hraním venku“. Site specific projekty by podle něj mohly nalákat tuzemské publikum.
Z Laterny magiky by rád sloupl nálepku tanečního divadla a postupně by také rád vyměnil repertoár. Ve Vizitce popsal, na čem nyní se souborem pracuje a jak prozatím přistoupil ke stávajícímu programu. Například fenomén Kouzelného cirkusu, nejstaršího představení uváděného od roku 1977, chce přesunout na významné termíny jako Velikonoce či Vánoce. „Z Kouzelného cirkusu bych rád udělal klenot Laterny magiky a právě u tohoto představení bych chtěl posílit myšlenku nostalgie.“
Radim Vizváry ve Vizitce mluvil o Poličce, kde s rodinou pořádá festival Mime Fest, a také o nutnosti řádné regenerace. Přestože je mu teprve jedenačtyřicet, dlouholetá praxe v oboru pantomimy – fyzicky stejně náročném jako třeba tanec nebo artistika – už se na jeho těle podepsala. Je po operaci levé kyčle, užívá potravinové doplňky na klouby a jeho recept na účinný odpočinek je vlastně úplně jednoduchý: patnáctikilometrová procházka, sklenka vína a spánek.
Nejposlouchanější
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Povídky Anny Bolavé, Stanislava Berana, Jana Štiftera a dalších autorů z jihu Čech
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
-
Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Střet ideálu s realitou
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
