Dobrá Voda u Hartmanic

Voda má mnoho tváří a ke každé se váže specifická symbolika. Většina kultů spojovala vodu s měsícem a plodností, to proto, že voda je dárkyní života. Často i uzdravuje. Ve většině náboženských systémů jsou vody symbolem Velké Matky a spojují se s ženským principem, v křesťanství s Pannou Marií a sv. Annou. Ale i Kristus je symbolicky vnímán jako „pramen života“.

Na Šumavě je nesčetně studánek. Dříve měly nesmírný význam pro život a práci v lesích, některé byly opředeny pověstmi a jiné dokonce považovány za zázračné. Jedna z nejdůležitějších studánek je v obci, která má po zázračné vodě jméno – Dobrá Voda. Je to starobylá šumavská ves. Její historie podle pověstí sahá až do dávných pohanských dob, první ověřené zprávy se vztahují k 10. století, kdy zde působil poustevník sv. Vintíř, o kterém jsme si vyprávěli na počátku našeho povídání.

Věhlas poutního místa skončil se změnami po roce 1945. Od roku 1952 se místo stalo součástí stejnojmenného vojenského prostoru, bylo nepřístupné a zdejší duchovní tradice upadla v zapomnění. Z kostela se stal sklad a vnitřní zařízení bylo zničeno. Krajinu ovládlo propagované násilí.

Po roce 1989 se do Boží Vody vracel život. Přes dříve přísně střeženou hranici si lidé podali ruce. Zcela zničený kostel, z jehož původního zařízení se nedochovalo nic, byl obnoven pomocí Čechů, Rakušanů a Němců a znovu vysvěcen v roce 1995. Doslova vstal z mrtvých. Jistě nebylo náhodou, že se zrovna slavilo 950. výročí smrti svatého poustevníka.

Téměř naproti kostelíku sv. Vintíře stojí zvláštní, také dobře opravený dům. Je to muzeum filozofa a rabína Šimona Adlera. Narodil se v Dobré Vodě roku 1884 a do školy chodil v Hartmanicích. Prostě obyčejný židovský vesnický kluk. Pak studoval v Praze i v zahraničí: ve Frankfurtu nad Mohanem, na univerzitách ve Würzburgu, v Giessenu a ve švýcarské Basileji.

Jako rabín působil ve Staňkově a ve Zbraslavi u Prahy. Mimo to byl vynikajícím vědcem a badatelem. Ale ani to ho nedokázalo zachránit. Roku 1943 musel se židovským transportem do Terezína a odtud do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde se uvádí poslední data jeho života. Většina jeho příbuzných také zahynula. Jeho jediný syn přežil. A právě on zdejší muzeum a památník vybudoval.

A tak jsme v Dobré Vodě svědky dalšího zázraku. Vedle poutního kostela s opravdu dobrou vodou najdeme pohostinný dům velkého židovského učence. Právě tak by to mělo ve střední Evropě být.