Dita Hradecká

Vystudovala konzervatoř v Plzni (obor klavír) a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působí jako překladatelka, hudební publicistka (Harmonie, Hudební rozhledy, Hospodářské noviny) a donedávna vyučovala hudební historii na pražské pobočce New York University.

„Jsem klavíristka a muzikoložka, hudební publicistka, redaktorka, organizátorka, překladatelka a v poslední době i vydavatelka elektronických knih. Pocházím ze Strakonic. Ačkoli mě lákala řada oborů spíše exaktních, rozhodla jsem se vystudovat konzervatoř, abych se ujistila, že profesionální umělkyní nikdy nebudu. Nejrůznější kurzy klavírní, komorní a cembalové hry či barokního tance spolu s vlastní pódiovou zkušeností mi ale daly citlivost a čich na uměleckou kvalitu výkonu a zároveň empatii k profesionálním umělcům a tvůrcům.

Hudba je moje životní náplň a potřeba – i když o ní raději mluvím, píšu a snažím se pro ni nadchnout druhé. A to je také svorník všech mých profesí: učila jsem děti hrát na klavír, překládám odborné texty a libreta z angličtiny, němčiny a francouzštiny, přednáším americkým studentům o hudební historii, uváděla jsem diskusní setkání se současnými skladateli, jako PR a marketingová manažerka orchestru jsem se snažila přivést posluchače na koncert a podobně.

Ze studia hudební vědy na FF UK jsem si odnesla hlavně poznání důležitosti kritického a nezaujatého myšlení a coby eklektik také úctu ke všem, kdo jsou schopni věnovat celý život jednomu skladateli nebo jedné oblasti. Ráda bych tomuto oboru prospěla tím, co umím – popularizací.

Své první publicistické texty (velké profily skladatelů a recenze CD) jsem psala ještě tužkou na papír: v roce 1996 měli počítač jen ti nejprogresivnější spolužáci. Potřeba a snad i schopnost psaní mě přivedly do Lidových novin, kde jsem od roku 2000 jako redaktorka a pak i editorka kulturní rubriky strávila devět let – s roční přestávkou studijního pobytu v Berlíně. Se stanicí Vltava jsem v kontaktu od dob studií na univerzitě a spojení hlasu a hudby, slova a tónu mě dodnes nepřestává fascinovat.“