Petr Slouka: Lobkowiczké archivy jsou práce snů

18. červenec 2017
03785553.jpeg

Archivy rodiny Lobkowiczů, jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů, jsou proslulé svou hudební sbírkou, zachycující tři sta let vývoje a stylových proměn evropské hudby. Najdeme zde poklady, jako jsou Mozartovy či Beethovenovy autografy.

Lobkowiczký hudební archiv čítá na pět tisíc položek. Uloženy jsou v depozitáři na zámku v Nelahozevsi, kam má přístup jen několik jedinců. Muzikolog Petr Slouka, zástupce vedoucího lobkowiczkých sbírek, který vystudoval muzikologii a archivnictví v Brně a ve Vídni. je jedním z nich. Jak vypadá jeho pracovní den, jaké poklady se ve sbírkách nacházejí a jak jsou uchovávány pro budoucnost? Jakou stopu zanechali v hudebních dějinách představitelé tohoto šlechtického rodu? To byla hlavní témata našeho vysílání.

Pro mě je tato pozice práce snů. Považuji to stále za malý zázrak, od počátku jsem chtěl pracovat v takovém prostředí. Při náročném konkurzu se mi vyplatila i praxe provázení na hradu Pernštejně.

Jeho pracovní den v Nelahozevsi, kde je hudební sbírka deponována, začíná kávou a odpovídáním na nečetné dotazy zahraničních badatelů – sbírka je proslulá a je o ni velký zájem. „Zdálo by se, že je všechno vybádáno, ale není to tak – nabízí se řada dalších témat a nových souvislostí,“ říká Slouka. Osud byl k Lobkowiczké knihovně milosrdný – po komunistickém puči v roce 1948 byla uložena v Českém muzeu hudby a Národní knihovně, takže se v restituci vrátila vcelku a nepoškozená. „Hudebniny jsou ve výborném stavu, každý den kontrolujeme vlhkost a teplotu,“ popisuje Petr Slouka část své pracovní náplně.

Sbírka obsahuje i vzácné hudební nástroje, z nichž většina je vystavena v trvalé expozici v Lobkowiczkém paláci na Hradě. „Je zde například soubor louten po Filipu Hyacintovi a jeho otci, dále unikátní soubor šesti stříbrných barokních trompet – podobný mají jen v Kunsthistorisches Museum ve Vídni,“ upozorňuje historik.

Jeho znalosti rodu Lobkowiczů jsou obdivuhodné: o jednotlivých osobnostech, jejich povaze a vkusu vypráví, jako by se s nimi osobně setkal. Řeč byla samozřejmě o nejslavnějším zástupci Lobkowiczů – tedy co se hudební historie týče – Josefu Františku Maxmiliánu z Lobkowicz. Ten vešel do dějin jako mecenáš Ludwiga van Beethovena, který skladatele podporoval nejen finančně, ale také tím, že poskytoval prostory svého paláce a orchestr ke zkoušení a cizelování skladeb.

Dlouhodobým cílem Petra Slouky a malého, ale výkonného týmu Lobkowiczkých sbírek je zachování této sbírky pro budoucnost, její katalogizace a časem také digitalizace. Samozřejmě by bylo krásné, kdyby hudba ze starých partitur ožila také v živé interpretaci.

Čtěte také:

  • Historie
  • Rozhovor