Martin Suchánek: Dokument nejsou jen „mluvící hlavy“

Pořad oživil dětský element prostřednictvím malých pianistů, žáků ZUŠ Ilji Hurníka, kteří přišli naživo zahrát.

Martin Suchánek právě dokončuje dokument o Danielu Barenboimovi. Sledoval legendárního dirigenta při zkouškách na Smetanovu Mou vlast. Sérii uvedení tohoto cyklu v několika evropských městech završilo vystoupení Vídeňských filharmoniků pod Barenboimovou taktovkou na zahajovacích koncertech Pražského jara letos 12. a 13. května v Obecním domě.

V Telefonotéce byla řeč o tom, jaký je to rozdíl točit s živými protagonisty oproti dávno mrtvým skladatelům, jakou roli hraje v hudebních filmech kamera či jak se vyrovnat s absencí archivních materiálů nebo historických prostor.

Žáci ZUŠ Ilji Hurníka v Telefonotéce s Martinem Suchánkem |foto: Vojtěch Havlík

„Nejtěžší a nejdůležitější je vytáhnout příběh osobnosti tak, aby vás zajímal, ztotožnit se s ním, aby měl divák pocit, že chce vidět, co bude dál." Za svůj nejúspěšnější film považuje Martin Suchánek dokument o Antonínu Dvořákovi, na jehož konci jsou diváci dojatí. „Ten silný příběh tam je a já jsem neudělal nic jiného, než že jsem ho vyprávěl."

Ve svých filmech používá hrané sekvence, imaginativní obrazy a snaží se s archiváliemi, ať už jsou to historické fotografie či partitury, pracovat vždy novým způsobem. „Filmový dokument nejsou jen mluvící hlavy, ačkoli se mi zdá, že takový typ pořadů vídám v televizi čím dál častěji," říká Suchánek.

Diskusi o tom, je-li dokument spíše řemeslo nebo umění, jaké jsou trendy v dokumentárním filmu, jak se navzájem ovlivňují hudba a obraz apod. oživily svými výkony děti pod vedením Taťány Vejvodové a Soni Böhmové: Filip Koča, Klára Gibišová, Klára Mlejnková a Ayla Bártová.